Kraj Kukës
Kraj Kukës je oblastí, která je stále poměrně nedotčená turismem. Je tedy ideálním místem pro dobrodruhy, kteří hledají autentické zážitky mimo hlavní trasy mainstreamových rekreantů. Tato oblast se vyznačuje drsnými horami a tradičními vesnicemi. Nejzajímavější a nejvíce navštěvovanou turistickou atrakcí je plavba trajektem mezi skalními masivy po jezeře Fierze a Komani.
Častým cílem turistů je horská vesnice Valbonë, která je obklopena horskými masivy. Cesta do těchto míst je sice časově trochu náročnější, ale rozhodně stojí za to. Zarputilí horalové mohou přejít přes Valbonské sedlo do další horské vesnice Theth a ti zdatnější si mohou „vyskočit“ na Maja i Jezercës do výšky 2694 m. n. m.
TIPY NA UBYTOVÁNÍ
TIPY GASTRO-AGRO
BAJRAM CURRI – Restorace – Pizzeria Dragobia
POZORUHODNÁ MĚSTA A VESNICE
PAMĚTIHODNOSTI
Město Kukës
Kukës – město, které se přestěhovalo – doslova. V 70. letech 20. století bylo totiž celé staré Kukës zatopeno při vzniku jezera Fierza a nové město vyrostlo o něco výš. Atlantida může závidět. Kousky střech starého města je prý možné spatřit při nízkém stavu vodu v jezeře.
Nově postavené Kukës je tím pádem jedním z nejmladších měst Evropy. V roce 2000 si Kukës vysloužil nominaci na Nobelovu cenu míru, protože během kosovské války poskytlo útočiště statisícům kosovských uprchlíků. Obklopeno Albánskými Alpami a Šarskými horami působí Kukës jako drsný horský amfiteátr. Kukës je rájem pro dobrodruhy – nabízí se paragliding, rafting, cyklistika nebo zimní výšlapy v hlubokém sněhu.
Více o Kukës
Jezero Fierza (Liqeni i Fierzës) láká na klidné plavby trajektem s úžasnými výhledy na okolní hory. Kukës leží poblíž krásných hor, zvaných Prokleté, které nabízejí bezkonkurenční horolezecké nebo turistické výlety a další aktivity spojené s přírodou. Alpské město Valbonë je vzdáleno necelé tři hodiny jízdy autem.
Historie okolí Kukës sahá hluboko do minulosti. Oblast, kde se dnes město nachází, byla původně domovem několika starověkých ilyrských kmenů. Samotné město leželo v relativní blízkosti obchodní stezky Via Egnatia. Tato římská silnice z 2. století byla součástí cesty, která spojovala Řím s východní Evropou.
Pravděpodobně nejunikátnějším artefaktem současného Kukës je síť podzemních tunelů, které se nacházejí zhruba 30 metrů pod jeho ulicemi. Jsou také známé jako „podzemní město“ a byly postaveny během komunistické éry v 70. letech 20. století. Měly sloužit jako úkryt pro obyvatele města v případě potenciálních bombových útoků. Jedním z plánů bylo vybudovat plnohodnotné město s vládními úřady, obytnými oblastmi, nemocnicí a dalšími zařízeními. Po nesplněném schizofrenním snu zůstalo mnoho nedokončených místností, funkční vodovodní kohoutky a dokonce i vinné sklepy. Téměř každá budova z komunistické éry v Kukësu má schodiště vedoucí do tunelu. Vchod najdete také mimo budovy v každé obytné čtvrti. V tunelech mohlo najednou žít zhruba 6 000 lidí. Momentálně jde o turistickou atrakci, která na svou renesanci teprve čeká.
Praktické
Máte-li zájem tunely navštívit, výchozí bod je ZDE. Předem ale kontaktujte přes WhatsApp průvodce Afrima +355685520330.
Mapa
NP údolí Valbone
Údolí Valbone se nachází v severní Albánii v pohoří Prokletije. Bylo ještě nedávno jedním z nejméně turistikou narušených přírodních parků na Balkáně. Vše se ale, díky nové infrastruktuře, rychle mění. Nyní zde najdete spoustu nových velkých hotelů a kempů. Pobyt si můžete rezervovat třeba zde na bookingu. Národní park se pyšní bohatou biodiverzitou. Je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a zvířat. Údolí Valbony je oblíbeným cílem turistů, kteří si chtějí užít outdoorové aktivity a objevování nedotčeného přírodního prostředí. Oblast nabízí nespočet turistických tras pro pěší horské túry a cykloturistiku.
V okolních vesnicích můžete navštívit tradiční srubové domy, ochutnat místní gastronomii a poznat pohostinnost místních obyvatel. Lidé výše v horách zde mnohdy stále žijí podle starých tradic a udržují autentický životní styl. Atraktivní může být už jen prostá procházka údolím.
Více o údolí Valbone
Náročnějším turistům se nabízí výstupy na vrcholky okolních hor, z nichž nejvyšší je Maja i Jezercës (2694 m). Údolím protéká řeka Valbonë, známá svou křišťálově čistou vodou, která pramení z alpských pramenů a je napájena přítoky, jako je například vodopád Rragam.
Údolí Valbone je v ČR populární díky případu ztracených Čechů v roce 2001. Existovalo podezření, že se bratři Pavelkovi a Lenka Tučková stali oběťmi obchodu s lidskými orgány. Tato verze ale byla albánskou policií v dubnu 2010 vyloučena a žádné cizí zavinění zmizení nebylo prokázáno. Bratři Pavelkovi a Lenka Tučková jsou nadále pohřešováni. Případ v Česku zpopularizovala kniha Josefa Habas Urbana „Návrat do Valbone“ z roku 2019, která je záhadným tragickým případem inspirována.
Praktické
Cesta z hlavního města Tirany do Valbonë je poněkud časově náročnější., ale i sama cesta je zážitkem. Mnoho cestovatelů spojí cestu do Valbonë s plavou na trajektu přes Komani lake od hráze. Téměř tříhodinová plavba po jezeře mezi horami je považována za jednu z nejmalebnějších jezerních plaveb v Evropě.
V roce 2025 byl ale otevřen nový tunel mezi Tiranou a Peshkopi, odkud se přes Kukës dostanete do Valbone mnohem rychleji. Z Durrës je nejrychleší cesta směrem na Lezhë a odbočkou doprava na Milot. Silniční ukazatele jsou funkční. Nejlepší doba pro návštěvu údolí je od května do konce října. Počasí je v tomto ročním období ideální pro turistiku a vrcholky hor mohou být, díky absenci sněhu, schůdnější.
Mapa
Kaňon Bicaj
Jen pár kilometrů jižně od města Kukës, poblíž malé vesnice Bicaj, se skrývá málo známý kaňon Bicaj (albánsky Kanioni i Bicajit) nebo taky Kanioni Shejës podle jména potoka, který během mnoha tisíciletí hlubokou rýhu ve skále vyhloubil. Soutěska měří přibližně 2,5 kilometru, místy se zužuje na pouhé čtyři metry a její skalní stěny šplhají až do výšky 300 metrů. Působí to, jako by se země sama roztrhla, chtíc ukázat své drsné nitro.
Kaňon je možné prozkoumat také z výšky, konkrétně z pěšiny, která vede ze zadní části Bicaje do osady Tërshenë. Odvážnější povahy si mohou užít kaňon zevnitř a probrodit se ledovou říčkou a vykoupat se v tůní pod malým vodopádem. Pokud ovšem bude dostatek vody.
Více o kaňonu
Jaká bude perspektiva kaňonu se teprve uvidí. Na toku potoka Sheja, který protéká kaňonem, získala totiž v roce 2019 předběžné schválení výstavba elektrárny Palushi. Vodní elektrárna má mít instalovaný výkon 1012 kW. Tento kaňon se ale nachází v přírodním parku Korab-Koritnik a ochránci přírody vyjádřili s elektrárnou nesouhlas.
Kvůli zásahům, které tam byly doteď provedeny, už vodopád, který byl pro mnoho turistů přitažlivým cílem, neexistuje. Národní agentura pro chráněná území vyzdvihuje hodnoty kaňonu Bicaj a považuje ho za přírodní památku s velkou vědeckou, ekologickou a turistickou hodnotou.
Praktické
Cesta do Bicaje byla v roce 2025 šotolinová, ale infrastuktura se neustále mění, takže není vyloučeno, že v brzké době bude položen asfaltový povrch. Ideální je nechat auto ZDE a ke kaňonu přes zadní část osady Bicaj jít po svých. Jde o krátkou a příjemnou procházku, na níž potkáte příjemné a pohostinné místní obyvatele.
Mapa
Guri i Mëngjesit
Guri i Mëngjesit (Ranní kámen) je výrazný skalní útvar dosahující nadmořské výšky 1940 metrů, který se nachází přímo nad vesnicí Šištavec (Shishtaveci). Tento kámen je součástí přírodního parku Korab-Koritnik, což je chráněná oblast bohatá na biodiverzitu a horské krajiny, a leží na pomyslné hranici mezi Albánií a Kosovem.
Samotný kámen je tvořen pískovcem a má kuželovitý tvar s rozměry přibližně 25 metrů na délku, 13 metrů na šířku a 11 metrů na výšku, což mu dává výrazný a snadno rozpoznatelný vzhled – stojí osaměle na hřebeni, který vede směrem k hoře Kallabak, a vyniká oproti okolnímu terénu bez jakéhokoli porostu nebo jiných skal, které by ho zakrývaly.
Více
Místní obyvatelé ho pojmenovali „Ranní kámen“ ne proto, že by přímo indikoval místo východu slunce, ale protože sloužil jako praktický orientační bod při cestování a přechodech mezi vesnicemi v této hornaté oblasti, kde se lidé pohybovali kvůli viditelnosti a dostatečnému času na přechod především ráno.
Z vrcholu Guri i Mëngjesit se otevírá široký panoramatický výhled na okolní pohoří a krajinu. Na severu a východě lze spatřit Šarské pohoří, které se táhne přes Kosovo až do Severní Makedonie, dále pak vrcholy jako Gjallica, Koritnik, Korab a Kallabak a v popředí největší alpské pastviny v jihovýchodní Evropě, jež jsou integrovány do turistické trasy známé jako „Shtegu i Ngjyrave“ neboli Barevné stezky, která spojuje různé přírodní krásy regionu a nabízí možnosti pro delší treky.
Praktické
Výstup na tento kámen začíná v centru obce Šištavec (Shishtaveci), která leží v nadmořské výšce kolem 1350 metrů. Z Kukës je to sem přibližně 30 kilometrů. Ke kamenu Guri i Mëngjesit to budete mít odsud asi 6 kilometrů. Stezka vede do alpských pastvin a blíží se k bukovým lesům. Poté stezka začíná stoupat do alpských pastvin Šištavce až ke Guri i Mëngjesit.
Stezka vede po celé své délce přístupným a schůdným terénem uprostřed alpských pastvin, kde na jaře a v létě kvete množství barevných květin, což přidává na atraktivitě túry – mezi nimi vyniká zejména albánská lilie (Lilium albanicium), což je endemická rostlina typická pro tento region, která je zařazena mezi ohrožené druhy kvůli omezenému výskytu a citlivosti na změny prostředí, takže při setkání s ní je důležité dodržovat zásady ekologického turismu.
Celá trasa tam i zpět má tedy celkovou délku kolem 12 kilometrů s převýšením přibližně 600-700 metrů a obvykle zabere 5 až 7 hodin v závislosti na tempu a kondici chodců.
Celkově je stezka v dobrém stavu a je klasifikována jako trasa střední obtížnosti, vhodná pro lidi v dobré fyzické kondici nebo pro ty, kteří pravidelně sportují nebo například chodí na procházky či běhají. V zimním období je nutné dbát zvýšené opatrnosti kvůli nízkým teplotám, sněhu a ledu.
Mapa
Maja e Gjallicës
Hora Gjallica (2489 metrů) se tyčí se přímo nad městem Kukës, ležícím jen v 350 metrech nad mořem. Tento dramatický výškový kontrast spolu s panoramatickým výhledem na vrcholy severní Albánie, Kosova a Makedonie vysloužil Gjallici přezdívku „Balkón severu“.
Výstupu na Gjalicu určitě nebudete litovat. Užijete si nádherných výhledů na okolní hory a také narazíte na tradiční stáje pro hospodářská zvířata s ručně vyrobenými střechami z suché trávy – tato starobylá metoda krytí je dnes raritou.
Více
Výstup na Gjallicu začíná v obci Brekije, která se nachází v 1235 metrech nad mořem. Do obce Brekije se dostanete autem od centra Kukës po silnici směrem na Šištavec. V závěru pojedete asi 3 kilometry po nezpevněné cestě, ta je ale v pohodě sjízdná jakýmkoli autem.
Stezka startuje v centru obce Brekije. Po přibližně 2,5 kilometrech chůze dosáhnete nadmořské výšky 1570 metrů. Po dalších 2,5 kilometrech skrz dubový les se před vámi v 1750 metrech otevřou alpské louky a pastviny, kam obyvatelé z oblasti Bicaj posílají na léto svůj dobytek.
Po osvěžení u pramene Kroi i Kuq pokračuje cesta asi 1 kilometr po holém svahu do 2100 metrů na louku Laku nebo Podina, která spojuje jižní svah Gjallice s borovým lesem Vojvoda, místně zvaným Venmira. Dále stezka stoupá po jižním svahu Gjallice dalších 1,2 kilometru do 2400 metrů na první vrchol, odkud se poprvé otevře pohled na město Kukës, řeku Černý Drin z Tetova a Bílý Drin z Prizrenu, které se spojují v jezeře Kukës a pokračují směrem k jezeru Koman. Poslední úsek na hlavní vrchol je dlouhý méně než 1 kilometr a vede téměř po hřebeni, až k 2489 metrům, kde stojí stožár s albánskou vlajkou. Bývá zvykem brát s sebou na vrcholy albánskou vlajku a pokud je původní vlajka větrem roztrhaná, tak ji vyměnit za novou.
Praktické
Celá túra má převýšení 1250 metrů a délku 15 kilometrů s odhadovanou dobou 7-8 hodin. Stezka je v dobrém stavu, snadno schůdná a hodnocená jako středně obtížná, ale v zimě vyžaduje extra opatrnost kvůli možnému ledu a sněhu. Vzhledem k náročnosti převýšení a celkové vzdálenosti je výstup určený pro turisty s dobrou fyzickou kondicí nebo pro ty, kteří se pravidelně věnují sportu.
Mapa
Mali Shkelzenit
Pokud jste zarytí turisté a vydáte se do kraje Kukës, určitě neodoláte výstupu na vrchol Maja i Shkëlzenit (2404 m), který se nachází na hranici mezi Kosovem a Albánií. Tento vrchol byl v komunistickém režimu, díky své blízosti Jugoslávských hranic, pro turisty „zakázaným ovocem“
Výchozím bodem je vesnice Hoxhaj, která se nachází asi 14 km od hranic Kosova v nadmořské výšce 837 m. Do výchozího bodu se dostanete autem nebo busem z Bajram Curri. V Hoxhaj se nabízí i ubytování, takže není od věci dorazit do vesnice předem a mít celý den na samotný výstup.
Více
Výstup je možný celoročně, ale pro méně zkušené turisty je lépe vyrazit v období jaro – podzim. Stezka není pod sněhem a je tedy viditelná a můžete sledovat i značení. Zímní výstup zase nabídne famozní výhledy na zasněžené hory, ale je obtížnější.
Navigace je vcelku jednoduchá a přímá. V místní hospůdce ve vesnici Hoxaj vám rádi poradí odkud začít. Za vesnicí projdete lesem a po viditelné stezce budete pokračovat až do výšky 2200 m. m. Díky většímu stoupání se jedná o nejobtížnější část cesty. Odsud už, víceméně po hřebenu, dorazíte na vrchol. Z vrcholu si můžete vychutnat 360 stupňový výhled na západ na Prokleté hory a východně na hory Šarské.
Praktické
Výchozí bod Hoxhaj se nachází ve výšce 837 m n. m. a cílem je vrchol Shkelzen v nadmořské výšce 2404 m n. m.. Převýšení tedy činí á 1600 m. Celá trasa zabere tam i zpět dohormady kolem 9 hodin a ujdete kolem 13,5 kilometru. Tento výstup je, vzhledem k převýšení, určen pro zkušené turisty. V létě nezapomeňte na dostatek vody a v zimě zase na mačky a případně i cepín.
Mapa
Přírodní park Nikaj Mërtur
Regionální přírodní park Nikaj-Mërtur se nachází v jihovýchodní oblasti Albánských Alp v regionu Tropoja, na historickém území rodů Nikaj a Mërturi. Tento park představuje typickou alpskou krajinu s hlubokými údolími, strmými skalními stěnami, bohatými lesy z jehličnanů i listnatých stromů, drobnými jezery a vodními toky. Podle Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) je díky klíčovým rostlinným druhům důležitou botanickou oblastí.
Park je zasazen do Albánských Alp a sousedí s Národním parkem Theth na severovýchodě a Národním parkem Údolí Valbona na severu a severovýchodě. Existuje návrh na rozšíření jeho hranic a spojení s údolími Valbona a Theth, což by mělo vést k vytvoření velkého Balkánského parku.
Více o parku
Region leží v oblasti Dinárských Alp a je typický rozsáhlými smíšenými lesy mírného pásma. V parku se střídají rostlinná společenstva středomořského i středoevropského typu. Nejčastěji zde najdeme duby, buky a borovice, které rostou na vápencovém a dolomitovém podloží typickém pro horskou krajinu. Z dubů převažují například dub italský, rakouský, zimní a makedonský, doplněné bukem lesním a borovicemi, jako je borovice bosenská a rakouská.
Park zahrnuje řadu ekosystémů a chráněných území. Žije zde mnoho živočišných druhů, které jsou dnes v jižní Evropě vzácné. V hlubokých lesích se vyskytuje rys ostrovid, medvěd hnědý a vlk obecný. Horské oblasti poskytují útočiště kamzíkům, kozorožcům a supům bělohlavým. Park má také velký význam pro ochranu dravých ptáků, zejména sokola stěhovavého a sokola lesního.
Praktické
Ustředním bodem parku je tak trochu zapomenutá vesnice Curraj i Sipërm. Vesnice je i vsezóně hodně vylidněná. Krom opuštěných domů zde najete i kemp, kde můžete přespat ve svém stanu. Využít můžete imožnost ubytování v penzionu. Předem je možno zjistit situaci na WhatsApu +355693011250.
Je potřeba vědět, že do vesnice se normálním autem nedostanete – pouze 4×4. Situace se ale velmi rychle mění, takže nikoho nemůže překvapit, když tudy brzy povede asfaltka. Současnou super možností je jít po svých z vesnice Lekbibaj. Chůze vám může zabrat 4 až 5 hodin. Do výchozího bodu v Lekbibaj je možné dorazit z Bajram Curri regionálním busíkem.
Mapa
Kukës Podzemní město
Podzemní město v Kukës patří k nejzajímavějším a zároveň nejméně známým pozůstatkům komunistické éry v Albánii. Vzniklo v době vlády Envera Hoxhy (Hodža), jehož režim byl silně izolacionistický a posedlý představou možné invaze. Strach z války vedl k masivní militarizaci země, jejímž symbolem se staly statisíce betonových bunkrů rozesetých po celé Albánii. V Kukësu však projekt zašel ještě dál – vzniklo zde celé podzemní město, které mělo v případě konfliktu plně nahradit to nadzemní.
Tento rozsáhlý komplex se nachází i více než 30 metrů pod povrchem a jeho celková délka dosahuje přibližně 2,4 kilometru, tedy zhruba stejně jako samotné město nad ním. Budování začalo už na počátku 70. let a pokračovalo téměř dvě desetiletí až do pádu režimu v roce 1991. Projekt byl přísně tajný a pracovalo na něm jen omezené množství prověřených pracovníků, kteří často ani netušili skutečný rozsah celé stavby. Plány se zamykaly do trezorů a o existenci podzemního města nevěděla ani většina místních obyvatel.
Více
Původně mělo jít pouze o síť protileteckých krytů, ale postupně se projekt rozrostl v komplexní infrastrukturu, která měla umožnit dlouhodobé přežití tisíců lidí. V podzemí vznikly nemocnice, porodnice, pekárna, tiskárna, věznice, administrativní prostory i velké sály pro shromáždění. Nechyběly ani rozvody vody a elektřiny či velitelská centra pro armádu a státní správu. Celý systém byl navržen tak, aby dokázal pojmout až desítky tisíc obyvatel, přičemž některé plány počítaly s tím, že by zde přibližně 10 000 lidí mohlo přežít až půl roku v úplné izolaci od okolního světa.
Podzemní město tvoří spletitý labyrint tunelů, křižovatek a místností, do kterého vede několik vstupů rozmístěných po okolí. Celý komplex byl vybudován z masivního betonu a měl odolat i extrémním podmínkám včetně jaderného útoku. V době své největší aktivity probíhala dokonce pravidelná cvičení, během nichž se obyvatelé Kukësu museli během několika minut přesunout do podzemí.
Pád komunistického režimu však znamenal konec tohoto ambiciózního projektu. Přestože byla infrastruktura v zásadě dokončena koncem 80. let, mnoho částí nikdy nebylo plně vybaveno pro svůj zamýšlený účel. Po roce 1991 přestala být síť udržována a postupně začala chátrat. Dnes je velká část tunelů nepřístupná, zasypaná pískem a bahnem, bez osvětlení a místy i nebezpečná. Vstup do podzemí tak připomíná spíše dobrodružnou výpravu než běžnou turistickou prohlídku – vlhké chodby, tma a pocit ztracenosti v rozsáhlém labyrintu vytvářejí silnou a místy až tísnivou atmosféru.
V posledních letech se však objevují snahy o oživení tohoto unikátního místa. Místní vedení i albánská vláda v čele s Edi Ramou vidí v podzemním městě velký turistický potenciál. Plánuje se jeho postupná rekonstrukce a otevření veřejnosti jako netradiční atrakce, která by mohla přilákat návštěvníky nejen do samotného Kukësu, ale i do širšího regionu. Vize zahrnují vytvoření bezpečných tras pro turisty, expozic mapujících komunistickou historii i možné využití některých prostor pro kulturní či komerční účely.
Podzemní Kukës tak zůstává fascinujícím svědectvím doby, kdy se celá země připravovala na válku, která nikdy nepřišla. Dnes stojí na pomezí mezi zapomenutým vojenským objektem a budoucí turistickou atrakcí – místem, kde se historie, architektura i lidské obavy z nejisté budoucnosti setkávají v temných chodbách hluboko pod zemí.
Praktické
Cesta do Kukës je poměrně jednoduchá. Z Tirany vás sem spolehlivě dovedou Google maps. Přijedete sem po 2,5 hodinové jízdě po moderní silnici.
Samotné podzemní město zatím není plně oficiálně otevřené, proto je nejlepší využít služeb místního průvodce Afrima, který vás provede přístupnými částmi podzemního města. Kontaktujte Afrima přes WhatsApp +355 68 552 0330.
Mapa
Horská osada Dobërdoll
Dobërdoll (často psáno také Dobërdol) je malá horská osada v severní Albánii vzdálená vzdušnou časrou asi 25 km severně od města Bajram Curri. Ležící v těsné blízkosti hranic s Kosovem a Černou Horou. Ve skutečnosti nejde o klasickou trvale obydlenou vesnici, ale spíše o sezónní pasteveckou oblast, která ožívá hlavně během letních měsíců.
Nachází se v nadmořské výšce okolo 1700–1800 metrů a je známá svou izolovaností – mimo sezónu zde žije jen minimum lidí nebo nikdo. Zázemí je velmi jednoduché, tvořené několika rodinnými guesthousy a horskými chatami, často bez moderní infrastruktury. Právě tato odlehlost a autentičnost ale přitahuje cestovatele hledající klid a kontakt s původním způsobem života v albánských horách.
Více o vesnici
Okolní příroda patří k nejzachovalejším na celém Balkáně. Dobërdoll leží v oblasti Prokletije, známé také jako Albánské Alpy, které jsou charakteristické dramatickými hřebeny, hlubokými údolími a rozlehlými horskými loukami. Údolím protéká horský potok Prroni i Dobërdollit, jenž vytváří malebnou krajinu s čistou vodou a zelenými pastvinami. V širším okolí se nachází také ledovcová jezera a divoké řeky, včetně oblasti řeky Gashi, která je součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Celý region působí velmi nedotčeně, s minimem zásahů moderní civilizace, což z něj činí ideální místo pro milovníky přírody.
Dobërdoll je významným bodem na dálkové turistické trase Peaks of the Balkans, která propojuje Albánii, Kosovo a Černou Horu. Trekkaři se sem dostávají nejčastěji z albánské vesnice Çerem nebo z kosovské strany přes horské přechody. Trasy vedoucí přes Dobërdoll patří mezi středně náročné až náročnější a nabízejí dlouhé denní přechody v divokém horském terénu. Oblíbené jsou například úseky směrem na černohorské město Plav nebo k nejvyšším vrcholům oblasti. Turistika zde není masová a mimo hlavní sezónu můžeš potkat jen minimum lidí, což výrazně umocňuje zážitek z putování.
Praktické
Dostat se do Dobërdollu vyžaduje určité plánování a fyzickou připravenost, protože sem nevede běžná silnice. Nejčastější výchozí bod je Bajram Curri, odkud se lze terénním vozidlem dostat do vesnice Çerem, pokud to stav cest dovolí. Odtud pokračuje několikahodinový trek, který obvykle trvá šest až osm hodin pěšky. Existují agentury, které vám zajistí i přepravu na koni.
V této oblasti není od věci využít služby místních průvodců. Je to poněkud komlikované, ale právě obtížná dostupnost je jedním z důvodů, proč si Dobërdoll zachovává svůj jedinečný, téměř nedotčený charakter. Informace o projektu Peaks of the Balkans, včetně případného kontaktu na horské průvodce najdete TADY.
Mapa
Co vidět v Albánii?
Albánie nabízí spoustu krásných a zajímavých míst, které čekají na tvé objevení – úchvatné pláže na jižním pobřeží, majestátné hory na severu, kaňony řek, jezera, zachovalá historická města či pozůstatky předchozích civilizací. Stačí si na mapě kliknutím vybrat oblast, která tě zajímá.
Jak si užít dovolenou a zbytečně neutrácet
Bydlete chytře
Ať už se chystáte do Albánie nebo kamkoliv na světě, pro rezervaci ubytování můžete využít osvědčený Booking.com. Najdete zde obrovský výběr útulných soukromých apartmánů, domů či hotelů. Cenové rozpětí je široké a určitě si vyberete.
Létejte za rozumné ceny
Potřebujete letenku? Mrkněte na známé Kiwi a nebo taky na méně známý, ale mezi zarytými cestovateli velmi oblíbený Kayak. Je to náš favorit. Bleskově porovná nabídky všech aerolinek a ukáže vám cenově nejvýhodnější kombinace letů. Můžeš si nastavit i cenové alarmy, takže jakmile bude letenka za cenu, která ti vyhovuje, dostaneš upozornění.
Internet v mobilu
V druhé polovině roku 2026 je Albánii přislíben evropský roaming grátis. Do té doby si můžete pořídit data například s aplikací YESIM. Získáte mobilní internet za vstřícných podmínek.
Myslete na zadní vrátka
Kvalitní pojistka je základ jakéhokoli cestování. Cesta do Albánie není vyjímkou. Pojistka vás kryje při nemoci, úrazech i ztrátě věcí. Sami jsme už párkrát v cizí zemi v nemocnici skončili. Mít dobré pojištění ušetří spoustu nervů i především peněz.
