Kraj Vlorë je úžasnou oblastí, která nabízí na pobřeží i ve vnitrozemí spoustu krásných přírodních míst a také vzácná místa spojená s hlubokou historií. Největší atrakcí pro letní rekreanty jsou samozřejmě pláže s tyrkysovým mořem na albánské riviéře, jako jsou například Ksamil, Dhërmi nebo Himarë. Mezi historické skvosty patří jednoznačně archeopark Butrint (UNESCO). Méně nápadným, ale významným historickým artefaktem, je naleziště Amantia.
 
Lákavým cílem v blízkosti pobřeží je zajisté Zvernëc s klášterem ze 13. století na malém ostrůvku uprostřed laguny. Milovníci přírody ocení Národní park Llogara s úchvatnými výhledy a poctivým výšlapem na vrchol Maja e Çikës (2044m). Obdivovatele nezvyklých přírodních úkazů zase přitáhne Modré oko (Syri i Kaltër) – magický pramen řeky Bistrica s průzračnou vodou. Asi nejideálnější základnou pro objevování jižní části vlorského regionu je přímořské město Sarandë.  

Město Vlorë

Vlorë je místem, kde Albánie poprvé oznámila světu svoji nezávislost nad Osmany. Právě tady, 28. listopadu 1912, vztyčil Ismail Qemali červenou vlajkou vlajku s černým orlem, a to na balkóně budovy, v níž byla podepsána Deklarace nezávislosti, . Tento dům stojí dodnes a je z něj Národní muzeum nezávislosti. Vlorë tedy není jen přímořské letovisko, je to rodiště moderní Albánie.

 

Zajímavé je i geografické postavení města. Leží totiž na hranici mezi Jaderským a Jónským mořem. Městská pláž nabízí pohled na tyrkysovou mořskou vodu, vlevo na poloostrov Karaburun (největší albánský poloostrov a národní mořský park) a vpravo na ostrůvek Sazan (bývalá přísně tajná vojenská základna – dnes cíl rekreačních plaveb a pravděpodobně místo budoucího sídla zetě Donalda Trumpa). 

Historická tvář města se ukrývá v úzkých uličkách starého města. Kromě kaváren zde najdete například Olověnou mešitu (Muradiye) ze 16. století a hned vedle ní  Muzeum historického a kulturního dědictví umístěné v krásném osmanském domě. Novou Vlorë ilustruje dlouhá promenáda plná kaváren, barů s živou hudbou, restaurací s výhledem na záliv a hotelů. Vlorë je místem, kde se prolíná historie, divoká příroda a pohodový středomořský životní styl. 

 

Vlorë bylo založeno v 6. století př. n. l. pod názvem Aulona jako součást Ilýrie a od té doby je nepřetržitě osídleno. Jako křižovatka pozemních a námořních cest, známé svým vínem, olivami a solí, se po pádu Apollonie a Orikumi stalo hlavním přístavem Illyrie. Ve středověku byl osud města spjat s hradem Kanina (Kalaja e Kaninës). V roce 1081 Vlorë dobyli Normané, v roce 1205 Benátčané a poté přešlo město nakrátko pod nadvládu německých Štaufů. V roce 1272 bylo začleněno do království Arbëria.

 

Začátkem 15. století (1417) se město Vlorë stalo součástí Osmanské říše. V roce 1531 nechal Sulejman I. Velkolepý postavit asi 4 kilometry od měst hrad Skela. Existoval kompletní a dobře udržovaný až do začátku 20. století. Bohužel byl v roce 1906 zničen a kameny jeho zdí byly použity jako materiál na stavbu silnice Vlorë-Skela. 

 

V 50. letech 20. století sloužil přístav ve Vlorë armádě Sovětskému svazu jako námořní základna. Po roztržce se Sovětským svazem v roce 1961 tady zůstalo několik ponorek, které Albánci odmítli vrátit. V lednu 1997 se město stalo centrem lidových demonstrací proti podvodům v pyramidové hře, v níž asi 2 miliony Albánců přišlo o 1,5 milionu dolarů. 20. února 1997 zahájilo zhruba 50 studentů Univerzity ve Vlorë hladovku a požadovalo rezignaci vlády a plné vrácení investovaných peněz. Protesty nakonec vedly k pádu vlády Demokratické strany a k občanské válce. Velmi hrubý odhad obětí nepokojů v roce 1997 je kolem 2-3 tis. 

 

Historie celé Albánie a tedy i Vlorë je rozevlátá a dramatická. Dnes je ale Vlorë klidnou bránou k albánské riviéře a po dramatech starých časů už dnes svědčí jen historické stavby a zápisy v kronikách. Nová výstavba roste neuvěřitelným tempem a tak se město Vlorë mění v moderní přímořské letovisko, které dokáže klientům nabídnout standardy, na které jsou zvyklí v zaběhlých rekreačních destinacích. Když sedíš večer nad sklenkou raki nebo vína a sleduješ, jak slunce zapadá za ostrov Sazan, pochopíš, proč tohle město Albánci nazývají „město dvou moří a jedné velké lásky“.

Parkování v albánských městech začínám být čím dál větším problémem už i mimo sezónu. Ideální je mít už předem zjištěné informace o oficiálních větších parkovištích v tom kterém městě a neztrácet čas blouděním. Přece jen, dovolená má své časové limity. Super jsou místa, která jsou v blízké dochůzné vzdálenosti od historických center či třeba pobřeží. Mezi takové patří ve Vore například tohle. Počítat ale musíte s tím, že jak do centra, tak k pobřeží se přece jen trochu projdete. 

Hrad Kanina

Na kopci, tyčícím se 380 metrů nad mořem, jen šest kilometrů od albánského přístavního města Vlora, se rozkládá kdysi impozantní hrad Kanina. Jeho mohutné hradby, dlouhé celý kilometr, obepínají plochu 3,5 hektaru a dodnes jsou tichým svědkem minulých bitev, rekonstrukcí , přestaveb a střídajících se panovníků. Hrad má bohatou historii sahající až do starověku, přičemž byl postupně rozšiřován a přestavován během byzantské, osmanské a středověké albánské éry.

 

První fáze pevnosti pochází z konce 4. až začátku 3. století př. n. l. a je spojena s rozvojem opevněných míst v regionu ilyrskými kmeny. Nejvýraznější stopu zanechal byzantský císař Justinián v 6. století, který hrad přestavěl v rámci svého ambiciózního programu – celkem v oblasti Epiru (široká oblast od černé Hory až po Řecko) opravil nebo vybudoval téměř sto opevnění. 

V histroických zápisech se hrad objevuje pod jménem Kionin. Název Kanina byl poprvé doložen na začátku 11. století n. l. Ve 12. a 13. století se hrad stal klíčovým vojenským centrem středověkého Albánského království. V roce 1530, kdy už hrad patřil Turkům, jej nechal renovovat osmanský sultán Sulejman. V 17. až 19. století do něj investovali místní albánští feudálové z Vlory.

 

Dnes můžeme obdivovat pozůstatky hradeb, věží a dalších stavebních prvků, které odrážejí vlivy různých kultur a epoch. Zajímavou doloženou událostí je bezesporu svatba národního hrdiny Skënderbega, který se zde v roce 1451 oženil s Donikou, která pocházela z vlivné šlechtické rodiny Arianiti. Svatba trvala tři dny a tři noci. Sňatkem došlo ke spojení dvou důležitých albánských šlechtických rodů, což bylo klíčové v boji proti osmanské říši. 

 

Uvnitř opevnění stály kdysi obytné domy, kasárny pro posádku nebo třeba sklady munice i cisterny na vodu. Na počátku 16. století měla Kanina 514 civilních domácností, z nichž všechny byly křesťanské. Je pozoruhodné, jak si města jižní Albánie dokázala i za turecké nadvlády udržet mnoho ze svých výsad – například náboženství. Nebylo to samozřejmě grátis, vše bylo něco za něco. Na konci 17. století byla Kanina popsána jako město s posádkou 400 vojáků a citadelou. Uvnitř hradeb se údajně nacházelo 320 kamenných domů a 300 domů se nacházelo vně hradeb. 

Parkování je možné přímo u hradeb TADY. Na infrastruktuře se neustále pracuje. Vstup mezi zchátralé hradby je grátis. Pokud máte ubytování ve Vlorë, věnovat pár hodin výletu na trosky hradu Kanina stojí  za to. Už jen kvůli výhledu a dalšímu důkazu, jak lidské populace přemýšlely strategicky a umísťovali svá sídla na místa, která byla bezpečná a poskytovala skvělý přehled o okolí. 

Ostrov Zvërnec

Ostrov Zvërnec se nachází vprostřed laguny Narta. Měří 430 metrů na délku a 300 metrů na šířku a je téměř celý pokrytý vysokými borovicemi, které sousedí se středověkým klášterem ze 13. století (jiná teorie odhaduje stavbu na 10. století). Klášter je zasvěcený Panně Marii, a jde o jeden z mnoha příkladů úžasné byzantské (chcete-li východořímské) architektury v Albánii.

 

Ostrov nabízel, a nabízí i dnes, ideální podmínky pro odpočinek, procházky a tiché duchovní rozjímání. Na ostrov vás dovede malebný dřevěný most dlouhý asi 270 metrů. Během procházky nad hladinou laguny si můžete užít úchvatné výhledy na vodní plochu s brodícími se plameňáky. Těch uvidíte nejvíce na jaře a na podzim. Laguna Narta, v níž se ostrov Zvërnec nachází, patří k největším a ekologicky nejvýznamnějším lagunám v Albánii. 

S rozlohou 41,8 km² představuje významný přírodní celek, jehož přibližně třetina – především severní část – slouží k těžbě soli. Od Jaderského moře ji odděluje úzký pás dun, dlouhý asi 8 km. 

 

Počátky organizovaného mnišského života sahají do 4. století v Egyptě, kde svatý Pachomius (cca 292–346) založil první cenobitická (společná) společenství mnichů. Na rozdíl od předchozího eremitického (poustevnického) způsobu života, který dominoval u svatého Antonína, Pachomius vytvořil strukturované kláštery, kde mniši žili pod společnou řeholí v poslušnosti vůči opatovi (nebo igumenovi). Během pobytu v klášteru se věnovali společné modlitbě, manuální práci, řemeslům, opisování a psaní knih či jiným užitečným činnostem.

 

Kláštery byly záměrně umísťovány na izolovaných místech, vzdálených od světského ruchu, aby umožnily hlubší soustředění a duchovní klid. Tento model se rychle šířil a kolem 6. století pronikl i na území dnešní Albánie, kde se objevují první byzantské kláštery. Právě v kontextu albánského pravoslavného dědictví vyniká klášter na ostrově Zvërnec (Manastiri i Shën Mërisë) svou historickou hloubkou. Ostrov má ale i svoji modernější historii.

 

K výjimečnosti ostrova totiž přispívá fakt, že na malém klášterním hřbitově byla v roce 1932 pohřbena Marigo Posio (1882–1932), významná albánská patriotka, která je tradičně uznávána jako vyšívačka albánské vlajky vztyčené Ismailiem Qemalim při vyhlášení albánské nezávislosti 28. listopadu 1912 ve Vlorë. Zajímavý je příběh objevení jejího hrobu. Po ateistické kampani v roce 1967, kdy komunistický režim Envera Hodži systematicky ničil náboženské památky a uzavřel všechny kláštery, byl hřbitov opuštěn a poloha hrobu byla zapomenuta.

 

V 80. letech minulého století však dorazil dopis na adresu kulturního sdružení v tehdejším okrese Vlorë. Napsal ho starý příbuzný Marigo Posio z oblasti Kolonja, který trval na tom, že hrob se nachází právě zde. Na základě tohoto svědectví byl hrob následně lokalizován a identifikován. Jde o dojemný příklad, jak se paměť národa uchovává v detailech a dostává se odvážně na povrch i v dobách nejhlubšího útlaku. Tento klášter tak ztělesňuje nejen kontinuitu byzantské tradice v Albánii, ale stává se místem propojení duchovního dědictví s moderními národními dějinami.

 

Pokud hledáte únik od davů, vydejte se na ostrov Zvërnec a nechte se unést tichým kouzlem tohoto skrytého místa.

Příjezd od Durrës do oblasti Zvërnec je easy. Cestou z Durrës odbočíte na velkém kruháči před Vlorë doprava. Odbočka je dobře značena. Dorazíte k parkovišti, kde najdete místo i na vrcholu sezóny. Parkování i vstup do kostela jsou grátis. Jak již bylo řečeno, velká hejna plameňáků bohužel v létě neuvidíte. Tito ptáci v tomto období migrují do chladnějších zón. Chcete-li si pohled na růžové bytosti s dlouhýma nohama užít, přijeďte na jaře nebo na podzim. Když už budete v této oblasti, není od věci vyšlápnout si na nedaleký maják, od nějž je krásný výhled na okolní divoké moře, útesy, ostrov Sazan a poloostrov Karaburun. Když popojedete ještě kousek dál, dorazíte na Dalan beach, která byla donedávna Mekkou freestylového kempování. V roce 2024 bylo ale nocování v této oblasti v campervanech a karavanech zakázáno. Procházka na skalnatý výběžek rozhodně stojí za to. 

NP Karaburun-Sazan

Mořský národní park Karaburun-Sazan byl vyhlášen v roce 2010 a je jediným národním mořským parkem v Albánii. Park je proslulý výjimečnou biodiverzitou, křišťálově čistou vodou a bohatým mořským životem, včetně delfínů a mořských želv. Od antických dob až po druhou světovou válku byla oblast Vlorského zálivu důležitou námořní křižovatkou i dějištěm vojenských operací. Intenzivní plavba, válečné konflikty i občas nepříznivé klimatické podmínky zde vedly k četným ztroskotáním lodí.

 

Díky tomu je oblast bohatá na podmořské archeologické nálezy, včetně vraků z římského období i obou světových válek. Oblast parku se rozkládá v pásu 1 námořní míle (1,9 km) podél pobřeží poloostrova Karaburun a ostrova Sazan. Nejvyšší vrchol ostrova Sazan se nachází ve výšce 342 m.n.m. Má rozlohu 5,7  km² a pobřeží dlouhé asi 15  km. Ostrov byl dlouho pod vojenskou správou. V červenci 2015 byl ale Národní pobřežní agenturou otevřen pro veřejnost a od té doby se na něj pořádají pravidelné lodní výlety z Vlory. 

V posledních letech se oblast ostrova stala předmětem diskuse kolem kontroverzního plánu na výstavbu luxusního turistického resortu zetě Donald Trumpa. Park je fascinujícím místem pro potápění, lodní výlety a objevování přírody, ale jeho budoucnost je nyní ovlivněna debatou o rovnováze mezi turismem a jeho ochranou.

 

V souvislosti s plánovaným rezortem na ostrově Sazan platí, že Albánská vláda udělila status strategického investora americké společnosti Atlantic Incubation Partners LLC (spojené s Jaredem Kushnerem, zetěm amerického prezidenta Donalda Trumpa), s plánovanou investicí přes 1,4 miliardy eur. Projekt zahrnuje hotely, vily, marinu a další zařízení, přičemž má obsáhnout přibližně 45 hektarů západní části ostrova, což představuje asi jednu čtrnáctinu ostrova. 

 

Tento záměr vyvolal silný odpor mezi ochránci přírody, environmentalisty a organizacemi na ochranu kulturního dědictví, kteří varují před možnými negativními dopady na unikátní ekosystémy, biodiverzitu a historické památky parku. Kritici poukazují na rizika pro chráněnou mořskou oblast a obávají se omezení veřejného přístupu k ostrovu. 

Poloostrov Karaburun je pěšky dostupný z městěčka Orikumi. Existují ale jistá omezení, protože některé oblasti poloostrova jsou součástí vojenské zóny. Pokud si na něj budete chtít vyšlápnout, není od věci zastavit se na vojenské posádce Pasha Liman ZDE a položit dotaz na aktuální stav. Pravidla se totiž často mění. Na ostrov Sazan je možné vyplout větší vyletní lodí z Vlorë.

 

Odsud také vyplouvají malé čluny, které vám nabídnou trasu Vlorë-Sazan-některá z jeskyní a zálivů na polostrově Karaburun. Cena se odvíjí od délky trasy. Délka trasy od toho, jak vzdálenou jeskyni či záliv budete chtít navštívit. Cílů je více, uvádíme pár příkladů od nejbližšího po nejvzdálenější: Haxhi Ali Cave, Dafina Bay,  Bristani Bay, Blue Cave, Grama Bay.  Kontakt na některé z ověřených malých provozovatelů ZDEZDE

Národní park Llogara

Llogarský národní park (Parku Kombëtar i Llogarasë) se nachází přibližně 40 km jihovýchodně od města Vlorë na prostorové hranici mezi Jaderským a Jónským mořem. Rozkládá se v oblasti průsmyku Llogara, který dosahuje nadmořské výšky 1 027 metrů a spojuje Albánskou riviéru se středoalbánským pobřežím. Park je domovem hustých lesů borovic, cypřišů a jedlí. Nachází se zde také chránění živočichové, jako je orlosup bradatý nebo divoké kozy. 

 

Vydáte-li se po malebné cestě z oblasti Dukat směrem k průsmyku Llogara, otevře se před vámi úžasná příroda. Cestou vás určitě upoutá ikonická Pisha e Flamurit (Vlajková borovice) – stoletá borovice, kterou silné větry ohnuly do tvaru vlající vlajky a ponechaly větve pouze na jedné straně kmene. Podél silnice narazíte na tradiční restaurace, které lákají především vynikajícími masovými pokrmy – grilovaným jehněčím, qofte nebo pečeným masem na rožni. Na terase s výhledem na hory a Jónské moře vám bude na tuty chutnat.

Llogarský průsmyk je oblíbeným startovacím místem pro paragliding s přistáním na Palase beach. Booking letu ZDE. Llogara pass nabízí zážitky také turistům. Z Llogarského průsmyku se dá vyjít na vrchol Maja e Qorres (2018 m) či až na Maja e Çikës (2 044 m). Delší varianta na vyšší vrchol předpokládá 6-8 hodinový středně náročný výšlap. Nástup na trasu je u restaurace Apollonia.

Oba vrcholy nabízí nezapomenutelné výhledy na Albánskou riviéru, Jónské moře a vnitrozemské hory. Nedaleko průsmyku Llogara se nachází také Caesarův krk, pojmenovaný po Juliu Caesarovi. V roce 48 př. n. l. se na tomto místě, po vylodění severně od Dhërmi, zastavila Caesarova armáda, aby pokračovala ve válce proti Pompeiovi do Vlorského zálivu. Toto významné místo je součásti krátkého nenáročného treku dlouhého 2,4 km, který zvládnete za 1,5 hodiny. Start je nedaleko infocentra NP.

Infocentrum NP Llogara najdete ZDE. Způsobů, jak se dostat ze severu Albánie na jih je více. Jedním z nich je přejezd právě přes Llogarský průsmyk. Přesto, že v roce 2024 byl zprůjezdněn devítikilometrový tunel pod průsmykem, který cestu na jih zkracuje až o 50 minut, doporučujeme alespoň jednu cestu přes průsmyk absolvovat. Výhledy jsou totiž nezapomenutelné.

 

Po absolvování tunelu či průsmyku směrem od severu vás čekají atraktivní přímořské destinace jako je Dhërmi beachGjipe beachJalë beachLivadh beachHimarë či Lukovë beach. Minout nemůžete ani Himarë či Sarande. Častým cílém výprav na jih je také Ksamil s přídomkem „albánské Maledivy“. 

Město Himarë

Himarë je oblíbeným, příjemně velkým městečkem, které nabízí skvělé podmínky k rekreaci. V samotném Himarë je možnost koupání na plážích s průzračnou vodou Jónského moře a další pláže jsou dosažitelné autem během nedlouhé jízdy – severně Livadhi, Jalë, Gjipe či Dhërmi a jižně Qeparo, Borsh, Buneci, Lukovë. 

Jméno Himarë pochází údajně ze starého albánského výrazu „Hij Marë“, používaného v těchto končinách jako pozvání dívce či ženě k účasti na rodinné oslavě nebo k připojení se ke skupině zpívající vícehlasou píseň. „Hij“ znamená „pojď“ a „Marë“ je v této oblasti oblíbené albánské dívčí jméno. Prvními obyvateli v této zóně byli příslušníci ilyrského kmene Kaonëve (pro zajímavost – ze jména kmene plyne název piva Kaon). V dávných dobách se osada, vybudovaná na místě současného Himarë jmenovala Kêrkyrë. 

Moderní historie ale začíná až v roce 1199, kdy se zde usadili Benátčané. Ve 13. století zahrnul Karel z Anjou Himarë do království Arberia. V roce 1431 se oblast stala součástí Osmanské říše. Nedostatek silnic a okolní hory ztěžovaly komunikaci s vnitrozemím země, a proto Himarë navazovala obchodní vztahy přes moře, a to s Benátkami a Řeckem – především s Korfu. V důsledku těchto okolností se zde začala používat také řečtina a italština a vztahy s Itálií a Řeckem se utužovaly. Z důvodu okupace tohoto území Osmany odešly roce 1482 některé rodiny na Sicílii a založili poblíž Palerma osadu s názvem Hora e Arbëreshëvet (Město Albánců). Počínaje 16. stoletím si protestními akcemi Himarë zajistila řadu výsad a autonomii, což jí umožnilo zachovat řecké pravoslavné náboženství. 

 

Obyvatele Himarë si od pradávna sveřepě uchovávali tradice a zvyky regionu. Oblast je obzvláště známá svými polyfonními písněmi, propracovanými tanci a tradičním oděvem při slavnostních příležitostech. Také Himarský olivový olej je velmi populární. Himarë otevřela kolem let 1160-1161 jednu z prvních albánských škol. Albánský dialekt, kterým se mluví v Himaře, je labërishta. Historická oblast Labëria se nachází na jihu Albánie a hraničí s další provincií Chamerií v severozápadním Řecku.

 

Tzv. Labové byli historicky známí jako pastevci a bojovníci se silnou klanovou strukturou, díky níž dokázali vzdorovat i osmanské moci. Severní oblast Řecka osidluje dodnes velmi početná skupina etnických Albánců. Povětšinou už jsou ale pořečtění. Obyvatelé regionu Himarë, díky historickým vazbám na Řecko, vyznávají většinově ortodoxní pravoslavnou víru. Historická fakta dokazují, že byzantské (východořímské) křesťanství se v Himaře uchytilo již v prvních stoletích šíření tohoto náboženství a ani přítomnost Osmanů jej nevymýtila. Mnoho byzantských kostelů v této oblasti pochází z raného středověku, tedy ze 4. až 6. století n. l. Řecký vliv se prolínal staletími. 

 

Na konci druhé světové války žila v Himarë řecká menšina, která prohlašovala Himarë za řecké město, což způsobovalo jisté napětí a vznikaly problémy mezi Řeky a místní albánskou komunitou. Někteří současní Albánci se zase cítí být ochuzeni o oblast severozápadního Řecka. Albánie byla oficiálně vyhlášena až v roce 1912 a v té době ještě neměla vytýčené přesné hranice, protože byla donedávna součástí velkého území Osmanské říše. Po rozpadu Osmanské říše a především po balkánských válkách v roce 1912-1913 bylo území rozděleno a logicky došlo na všech stranách k pocitu křivdy. Rozdělení území nemohlo být zkrátka pro všechny spravedlivé. Albánský sen o zabrání většiny území bývalého Epiru se rozplynul.

 

Dodnes se ale občas o tzv. Velké Albánii, která měla zahrnovat část Černé Hory, Srbska, Severní Makedonie a Řecka, doslechneme. Podstatné je, že po rozdělení oblasti zůstalo čtyřicet procent etnických Albánců mimo hranice nově vzniklé Albánie. Patří se doplnit, že Srbsku bylo přiděleno současné Kosovo. O to si ale etničtí Albánci v posledních letech minulého století nekompromisně řekli vyhlášením Kosovské republiky. Ta ale na své plošné uznání stále čeká. 

Himarë nemůžete minout během pobřežní cesty z Durrës přes Llogarský průsmyk do Sarandë. Nejfrekventovanější pláží je Plazhi i Himarës, která sousedí s centrem města. Centrální parkoviště kousek od ní je ZDE. Kapacita je ale omezená, tak buďte v sezóně připraveni i na hledání jiného místa na parkování. Jižnější parkoviště, dále od centra, je TADY. Nejjižnější pláží v Himarë, která je ale lehce z města dostupná je Potami beach. Parkoviště je ZDE. Hned o kousek níže pod ní je úžasná skrytá pláž Filikuri beach. Z Himarë je dostupná pouze kozí stezkou nebo po vodě, proto bývá často bez lidí. Úžasným zážitkem je zaplout si sem z Potami beach na paddleboardu. Trasa je krátká, takže je vhodná i jako rodinný nenáročný vodní trip. 

Pláž Gjipe

O pláži Gjipe se říká, že je jednou z nejkrásnějších v Albánii. Nachází se na konci hlubokého stejnojmenného kaňonu, který je přibližně 1,5 km dlouhý. Kaňon nabízí úžasné příležitosti pro pěší turistiku a objevování přírodních krás, včetně jeskyní a skalních útvarů. Koryto bývalé řeky je ale standardně téměř suché.

 

Jméno „Gjipe“ prý pochází od albánských výrazů „kojení, lůno“. Jistou mateřskou náruč přírody tady vskutku pocítíte. Rozšiřující se skalní průrva vede směrem k moři a vyúsťuje v křišťálově čisté moře s nekonečným horizontem. Jakoby vás maminka od kojení a prvních krůčků vedla životními úskalími a nakonec vás vypustila ze své náruče do ráje. Vy se ale kaňonem, ať už s mateřským doprovodem či bez něj, k pláži nedostanete. Pláž je dosažitelná pouze pěšky z parkoviště TADY a cesta trvá á 35 minut. Díky obtížnější dostupnosti zde nenajdete masy turistů. 

Pláž Gjipe je populární mezi milovníky kempování a spaní na pláži pod širým nebem. Najdete zde dva přírodní bary a kemp se stany a základním zázemím. Z pláže dosažitelná na paddleboardu je jeskyně Pigeon se suchou jeskyní a také Pirátská jeskyně, do níž můžete vplout. Pláž Gjipe je skvělou volbou pro ty, kteří hledají autentický zážitek na Albánské riviéře, daleko od přeplněných turistických destinací. 

Většina lidí, mířících z parkoviště na pláž, netuší, že za zády mají objekt kláštera sv. Teodora (Manastiri i Shën Theodorit), který má pozoruhodnou historii. Nachází se hned u parkoviště ZDE. Budete-li jej chtít navštívit, najdete na bráně kláštera telefonní číslo, na něž je potřeba napsat. V sezóně ale hned u parkoviště pravděpodobně narazíte na výběrčí parkovného, kteří mají od kláštera klíče, takže stačí projevit zájem. Vstup je zdarma (příspěvky vítány). 

Klášter byl postaven ve 14. století na místě starověkého chrámu boha Dia a bohyně lovu Artemis – typický příklad, jak křesťané záměrně přebírali pohanská posvátná místa, aby symbolicky ukázali převahu nové víry nad starými bohy. Stopy pohanského chrámu vymazal čas. Stavba kláštera sv. Teodora byla po dobu půl tisíciletí budována z příspěvků generací křesťanských mnichů a místních obyvatel, ale paradoxně i osmanských vládců.

V roce 1946 komunistický režim uzavřel všechny náboženské instituce a klášter osiřel. O pár let později jej sovětská armáda přeměnila na rekreační zařízení pro důstojníky svého námořnictva. Blízká základna Pasha Liman u nedalekého Orikumi byla jediným sovětským středomořským přístavem s ponorkami a byla klíčovým bodem v období studená války a klášter s úchvatným výhledem na moře byl ideálním místem odpočinku.

Jako vojenské rekrecentrum fungoval prostor kláštera až do roku 1962, kdy Enver Hodža po rozchodu se Sovětským svazem všechny sovětské vojáky vyhnal. Poté se objekt stal vojenským pozorovacím stanovištěm albánské armády a v této funkci vytrval až do pádu komunismu v roce 1991. Od konce roku 2010 probíhá rozsáhlá rekonstrukce pod pravoslavnou autokefální církví Albánie, jako součást obnovy více než 250 kostelů zničených nebo poškozených za komunismu. 

Silnice k parkovišti je na pohodu sjízdná pro jakékoli auto. Procházka na pláž uteče velmi rychle, poněvadž se budete během cesty kochat úžasnými výhledy na Jónské moře. Nezapomeňte vzít s sebou na záda brašnu s paddleboardem a pádla – Pirátská jeskyně vám bolavá záda svojí krásou vynahradí. Jako zprávu o vcelku nedávné historii, budete mít před příchodem na pláž po levé ruce sérii typických betonových bunkrů z komunistických časů.

A ještě ke klášteru sv. Teodora. Přestože klášter není stavebně oslňující, přesto doporučujeme jej, před nebo po koupání, návštívit. Chybějící architektonickou oslnivost nahradí vědomí historických vrstev od antiky přes Byzanc, Osmany, sovětskou éru až po současnou obnovu. Klášter svatého Theodora je živým svědkem 2000 let dějin. Zpestřením může být posezení na kamenné zídce, z níž se nabízí úžasný výhled na jednu z nejkrásnějších částí Albánské riviéry. 

Hrad Porto Palermo

Hrad Porto Palermo (Kalaja e Porto Palermos) se nachází mezi Himarë a vesnicí Qeparo na poloostrově v malé tektonické zátoce Porto Palermo (ve starověku známé jako zátoka Panorme). Poloostrov je s pevninou spojen krátkým a úzkým pruhem pevniny. Hrad má trojúhelníkový tvar o délce stěn á 150m a výšce až 20m. Pevnost údajně nechal, na místě byzantské stavby, postavit osmanský vládce Ali Paša Tepelenský počátkem 19. století. Některé zdroje však uvádějí, že pevnost pochází již z benátského období, tedy o nějakých 100 let dříve. Pevnost měla svému majiteli sloužit jako zázemí v případě úniku před Turky směrem na západ.

U vchodu do pevnosti prý bývala cedule s nápisem: „Kdo se opováží dotknout těchto zdí, tomu černá zmije vyžere oči“. Jestli se s kamenou zdí budete kontaktovat nebo ne, necháme na vás. Za pár drobných je možné vejít do útrob hradu i na vyhlídku. V blízkosti poloostrova se nachází opuštěné podzemní námořní tunely (Tuneli i Porto Palermos) z dob komunismu. Námořní tunel přitahuje dobrodruhy a milovníky vojenské historie, bohužel je ale veřejnosti uzavřen. Proslýchá se, že zde bude vybudováno muzeum, zabývající se vojenskou historií.

V komunistickém režimu – po vzniku Varšavské smlouvy roku 1955 – sloužil prostor hradu jako součást základny sovětského námořnictva. Z oněch poválečných časů pocházejí malá opuštěná kasárna, nacházející se před pevností, a zmíněný nedaleký námořní tunel. Ten sloužil pro ukrývání sovětských ponorek.

 

Poté, co se diktátor Enver Hodža v roce 1961 definitivně rozešel se SSSR, si čtyři ponorky z dvanácti přivlastnil. Co si budeme povídat, spor mezi SSSR a Albánií se, i díky ponorkám, přiostřil. Nefunkční ponorky se nyní nacházejí ve vlórském zálivu na vojenské základně Pasha Liman.

 

Tunel je dlouhý více než 650 metrů a vysoký 12 metrů. Poskytoval prostor pro čtyři, 75 metrů dlouhé, ponorky třídy Whiskey. Uvnitř se nacházely všechny potřebné zásobovací systémy. Tunel je nyní bohužel pro veřejnost uzavřen. 

Pevnost nemůžete přehlédnout, pokud pojedete pobřežní komunikací SH8 z Vlore do Sarandë či obráceným směrem. Návštěvu Porto Palerma můžete spojit s občerstvením v restauraci, která se nachází hned naproti poloostrova na pevnině. Pro parkování je místo buď u restaurace nebo v šíji poloostrova.

 

Bezproblémové zde bývá přenocování v campervanu, což se ale s měnící se Albánií může kdykoli změnit. Důvodem k zastávce v parném letním dnu může být osvěžení v Jónském moři hned u hradu na Palermo beach.

Hrad Borsh

Hrad Borsh (Kalaja e Borshit) – dříve Sopotský hrad – se nachází na kopci nad obcí Borsh ve vzdálenosti 3 km od moře. Výhodná geografická poloha podporovala osídlení této oblasti již od starověku. V západní části hradu byly odkryty části pravěké obvodové zdi. V nitru základů byly nalezeny kosti, které pocházejí z pozdní doby měděné. Kořeny hradu sahají až do 4.–3. století př. n. l.

Tento nemalý komplex opevnění prožil největší rozkvět mezi polovinou 4. století př. n. l. a polovinou 1. století př. n. l., kdy se z původního ilyrského opevnění vyvinulo plnohodnotné město s mohutnými hradbami, jejichž kameny mají charakteristický konvexní vnější povrch podobný těm v Butrintu. Opevnění na tomto místě zmiňují byzantské i benátské zdroje. V byzantském období zařadil hrad Sopot císař Justinián I. mezi klíčová strategická opevnění. 

Výhoda polohy hradu spočívala jednak v blízkosti moře a také v blízkosti jedné ze soutěsek, které protínají zdejší pohoří a spojují pobřeží s vnitrozemím. Ve středověku byl hrad upraven pro vojenskou posádku a za vlády Aliho paši Tepeleny, na přelomu 18. a 19. století, nabyl plné podoby opevnění. Osmanské období je doloženo mešitou, o níž se předpokládá, že pochází z 19. století. Je kupolovitá a byla postavena z opracovaných kamenů. Mešita má čtvercový půdorys o rozměrech 8,05 x 8,12 m. 

Hrad Borsh a jeho mešita mají nespornou historickou a architektonickou hodnotu a jsou vzácným kulturním dědictvím Albánie. Stav památky není ale, i přes její význam, příliš dobrý. Proslýchá se, že památku čeká konzervace a jisté kroky pro její zatraktivnění. Návštěva zříceniny hradu je ideální zastávkou pro ty, kteří chtějí absolvovat nenáročnou procházku spojenou s úžasnými scenériemi a pocitem, že stojí na místě, kudy se prohnaly hluboké dějiny.

Nedaleko hradu se nachází oblíbená oblázková pláž s křišťálovou vodou, která je jednou z nejdelších pláží na Albánské riviéře (má asi 7 km). Podél pláže najdete útulné restaurace a kavárny s nabídkou čerstvých ryb a místních specialit.

Hrad Borsh je snadno dostupný po asfaltové cestě autem. Návštěvu hradu je v létě možné kombinovat s koupací zastávkou na Borsh beach během cesty ze severu na jižní riviéru či obráceně. 

Město Sarandë

Sarandë je nesmírně populárním městem na jižní riviéře. Láká svým permanentním společenským ruchem, stále se zlepšující infrastrukturou a blízkostí azurového moře. Je zde mnoho zahraničních vlastníků apartmánů. Ve starověku bylo Sarandë zmiňováno pod jménem Onhezmi. Podle jedné z legend byl Onhezi jihovýchodní vítr, který usnadňoval plachetnicím cestování. Onhezmi bylo jedním z hlavních přístavů spojujících západní Balkán se zeměmi východní Evropy a pro Ilyry byl důležitým strategickým bodem. Dnešní jméno, Sarandë, pochází až z roku 1412 a je odvozeno od jména ranně křesťanského kláštera ze 6. století n. l., zasvěceného Čtyřiceti svatým. Čtyřicet svatých je totiž řecky Agioi Saránta (kdy „saránta“ znamená čtyřicet).


Během fašistické italské okupace Albánie v roce 1939, bylo město nazýváno Porto Eda, na počest nejstarší dcery Benita Mussoliniho. Sarandë je skvělým výchozím bodem pro poznávání albánského jihu. Výrazným bodem nad městem je hrad 
Lëkurësi (Kalaja e Lëkurësit). Nedaleko města je vyhlášené letovisko Ksamil a mnoho pláží s azurovým mořem. Na dohled je také řecký ostrov KorfuStatistika tvrdí, že v oblasti Sarandë je kolem 270 počet slunečných dní v roce. Že by ideální místo pro únik z často zamračené střední Evropy?

Lëkurësi byl kdysi hradem a dnes je malebnou zříceninou na strategickém kopci jihovýchodně od Sarandë. Nabízí úchvatný panoramatický výhled na město, Korfský průliv, Butrintksamilské ostrovy. Postaven byl kolem roku 1537 sultánem Sulejmanem Velkolepým jako obrana proti Benátčanům a s posádkou 220 vojáků sloužil k ovládání celého regionu. Na konci 18. století město získal Ali Paša z Ioanniny neboli Ali Paša Tepelenský. V únoru až březnu 1878 se hrad stal dějištěm albánsko-řeckého konfliktu, kdy se zde střetli řečtí rebelové s místními Albánci. Boje vyvrcholily obléháním hradu, kam se uchýlili ustupující Řekové. Obléhání skončilo vítězstvím Albánců, čímž bylo řecké povstání potlačeno.

 

Dnes je Lëkurësi oblíbenou vyhlídkou kousek od rušné Sarandë a nabízí romantický zážitek spojený s pohledem na západ slunce z terasy restaurace, která je v bezprostřední blízkosti hradu. Saranda a její okolí nabízí nezapomenutelný mix historie, přírody a relaxu. Vydejte na panoramatickou túru ke klášteru 40 svatých ze 6. století nebo k hradu Lëkurësi s krásným výhledem na Sarandë a Jónské moře, projděte se palmovou promenádou plnou živé atmosféry, ochutnejte autentickou albánskou kuchyni doprovázenou místním vínem a večer si užijte pulzující noční život s živou hudbou, s tanci a koktejly v barech a klubech. V okolí začněte prozkoumáváním starověkých ruin nedalekého Butrintu, lokality UNESCO s řeckými, římskými, byzantskými a benátskými památkami, pak se přesuňte na filmové pláže Ksamilu s jemným bílým pískem a tyrkysovou vodou nebo si zajeďte na kouzelné Modré oko (Blue Eye).

Do Sarandy se můžete dostat po souši, po moři i letecky. Mezinárodní letiště Matky Terezy v Tiraně je vzdálené 284 kilometrů a cesta z něj do Sarandë zabere kolem 3,5 hodiny. V sezóně i více. Zahraniční turisté si jako nejrychlejší způsob, jak se dostat do Sarandy, často vybírají letiště na Korfu v Řecku, které je po vodě vzdálené 36 km. Tato trasa zahrnuje plavbu trajektem z Korfu do Sarandë. Nudit se tady určitě nebudete.

 

Sarandë už je přece jen větší město, a proto není od věci posbírat aktuální informace o nabídkách trávení času přímo v infocentru ZDE. Dozvíte se zde podstatné informace o Sarandë a okolí a budou vám nabídnuty i zajímavé tiskové materiály. 

Kostel sv. Mikuláše

Byzantský kostel sv. Mikuláše (Manastiri i Shën Nikollës) se nachází asi 12 kilometrů od Sarandy a stojí na vyvýšenině poblíž vesnice Mesopotam. Středověký kostel je významnou památkou byzantské architektury a albánského náboženského dědictví. Byl vystavěn ve 13. století na pobořených základech pravoslavného chrámu z mohutných kamenných bloků a je ozdoben motivy lvů, orlů a mytických bytostí. 

Podle všeho byl původní chrám postaven v roce 306 n. l. a přestavěn v letech 1042 – 1045. Klášter, jehož byl kostel součástí, byl obehnán vysokou zdí, která obklopovala celý kopec jako opevněná akropole. Uvnitř lze nyní obdivovat dochované fragmenty nástěnných fresek s vyobrazeními světců a biblických výjevů, které poskytují fascinující pohled do středověkého náboženského umění a ikonografie Albánie. Klášter je zasvěcen sv. Mikuláši, patronovi námořníků, a jeho poloha poblíž Jónského moře symbolizuje ochranu pro místní rybáře a cestovatele. 

Jako oficiální kulturní památka chráněná ministerstvem kultury prochází kostel kontinuálně pečlivou restaurací, aby byly zachovány jeho unikátní prvky. Místo přitahuje historiky, architekty i duchovní poutníky. Kdysi sloužil jako významné duchovní centrum okolních komunit a dodnes ožívá během náboženských svátků, kdy sem přicházejí místní i návštěvníci uctít památku svatého Mikuláše. Klidná atmosféra a nádherné výhledy na okolní krajinu činí z kláštera ideální místo pro návštěvu jak z historického, tak duchovního hlediska. 

Cesta autem ze Sarandë po zpevněné silnici trvá přibližně 20 minut. Hlavní brána bývá často zamčená, ale po příjezdu vám přístup rádi zajistí místní obyvatelé nebo duchovní. Pokud přijíždíte ze severu nebo z Řecka přes Gjirokastër či Kakavijë, užijete si po cestě nádherné horské výhledy. Návštěva kostela je spojitelná s výletem na nedaleké Blue Eye.

Syri i Kaltër Blue Eye

Syri i Kaltër, známý také jako Blue Eye, je úchvatný přírodní pramen a chráněná památka v jižní Albánii. Nachází se nedaleko vesnice Muzinë v okrese Delvinë. Tento silný pramen s vydatností odhadovanou na 6-8 m³ za sekundu leží ve výšce 152 metrů nad mořem a je základním zdrojem řeky Bistrica, která po 25 kilometrech ústí do Jónského moře jižně od Sarandy. Potápěči prozkoumali hloubku pramene až do 50 metrů, ale kvůli obrovskému tlaku vody se dál nedostali, takže skutečná hloubka zůstává tajemstvím.
 
Ještě v roce 2022 bylo možné tábořit v bezprostřední blízkosti Blue Eye a nebylo ani problém se koupat přímo v prameni. Dnes je však příjezdová cesta asi 1,5 kilometru před pramenem uzavřena a je vyhrazena jen pro zásobování. Po návštěvníky je přístup možný pouze pěšky či vláčkem a vstup je zpoplatněn. Koupání je oficiálně zakázáno, aby se tento unikátní ekosystém chránil

Voda z pramene má asi deset stupňů a vyvěrá z podzemního rezervoáru pod horou Mali i Gjerë (Široká hora). Vydatný pramen řeky Bistrica fascinuje svojí barvou a neprobádanou hloubkou. Pohled do nekonečně vyvěrající vody vyvolává spoustu otázek a velký respekt k přírodě. Nezapomeňte, že koupání je zde zakázáno. Říká se, že když do Blue Eye někdo skočí, objeví se ze pár minut na pláži v Řecku… a bez plavek. 

Další místní legenda zase praví, že v albánské oblasti Delvina se potuloval obrovský had, který pojídal děti. Had jednoho dne narazil na lstivého starce s oslem. Had se chystal osla sežrat, ale stařec chvíli předtím osla a slámu kolem něj zapálil. Had osla i s hořící slámou pozřel. Hořící osel seděl v břiše hada, který bolestně plakal. Hadí plačící oko spadlo z hory a vytvořilo Modré oko, které pláče dodnes. Jiné verze tohoto příběhu nahrazují hada drakem nebo jejich hybridem. Symboly draků a hadů jsou viditelné po celé jižní Albánii a hrají velkou roli v mytologii země.

K Blue Eye nemůžete netrefit. Cesta ze Sarandë je totiž dobře značená. Navigace vás také rozhodně nezklame. Po zaparkování (1€) na ofiko parkovišti se přesunete k turniketům, kde zaplatíte mrské vstupné (5€). Poté můžete jít asi kilometr a půl pěšky nebo se za poplatek můžete svézt vláčkem či si půjčít elektrokoloběžku. Po příchodu k Blue Eye budete mít po pravé ruce restauraci s moly vznášejícími se na pilotech nad řekou Bistrica. Kousek blíže k samotnému Syri i Klater (Blue Eye) narazíte na infocentrum s obchůdkem se suvenýry. 

Městečko Ksamil

Ksamil je jedno z nejpopulárnějších turistických míst na Albánské riviéře. Městečko je známé především svými nádhernými plážemi s bílým pískem a tyrkysově modrou vodou, které připomínají tropický ráj. Nachází se asi 15 km jižně od města Sarandë. Kromě pláží na pevnině nabízí i čtyři malé ostrůvky, které lze snadno navštívit na člunu, šlapadle či paddleboardu.

 

Ksamil je vyhlášený svou gastronomií, zejména díky čerstvým rybám a mořským plodům. Na vrcholu sezóny může být problém s přelidněním. Zájem o Ksamil je totiž mimořádný a úžasné pláže s průzračnou vodou přece jen nemají nekonečnou kapacitu. Každým rokem se ale zpřístupňují další části pobřeží a připravenost na větší počet rekreantů stále roste. Ksamil, díky své atraktivitě, zažívá velký stavební boom. Vzniká zde spousta nových penzionů a hotelů a celé městečko se mění a modernizuje. 

Samotný Ksamil jako moderní osada vznikl až v roce 1966 za komunistického režimu – vláda tehdy rozpoznala turistický potenciál a začala budovat vesnici primárně pro dovolenou. Před tím byla oblast řídce osídlena, a to malou smíšenou populací Albánců a Řeků a byla zaměřená na pěstování oliv a citrusů a lov ryb. 

 

Po pádu komunismu v 90. letech se Ksamil turismu začal otevírat ještě intenzivněji. Dříve uzavřené ostrůvky byly zpřístupněny, začaly vznikat nové restaurace s nabídkou mořských plodů a byly stavěny luxusní hotely. Dnes je Ksamil jednou z nejrychleji rostoucích a nejpopulárnějších destinací v Albánii, která je jedním z největších lákadel pro zahraniční milovníky plážové kultury.

 

Díky své blízkosti k archeologickému nalezišti ButrintBlue Eye je Ksamil skvělým výchozím bodem pro objevování albánské historie a přírodních krás. V rámci jednodenního výletu je dosažitelné také město Gjirokastër.

Na vrcholu sezóny není vyloučeno, že budete mít problém s parkováním. Obrňte se trpělivostí. Raději zaparkujte dál od pláže a k moři se projděte. Neztrácejte drahocený dovolenkový čas hledáním parkování v bezprostřední blízkosti pláží. Jedno z větších parkovišť hned u pláže najdete ZDE.

 

Pokud vás tlačenice v Ksamilu na vrcholu sezóny přestane bavit, máme pro vás tajný tip. Je jím nedaleká pláž Pulëbardha. I tam pravděpodobně bude lidí mraky, ale pláž je obklíčena skalami a tudíž vyvolává mnohem přírodnější pocit. Příjezdová cesta k ní je šotolinová, ale v pohodě pro jakékoli auto. 

Archeopark Butrint

Butrint je archologické naleziště nedaleko města Ksamil na jihu Abánie, které je od roku 1992 zapsáno na seznam UNESCO. Butrint je přehlídkou ruin reprezentujících jednotlivá období ve vývoji města. Pokud si myslíte, že ruiny jsou jen hromada kamení, tak Butrint vás vyvede z omylu. Je pravděpodobné, že místo bylo osídleno již v pravěku  později tímhto starověkým městem prošli Řekové, Římané, Byzantinci i Benátčané. Každý tady zanechal stopu v podobě staveb, z nichž mnohé jsou ve velmi zachovalém stavu. 

 

Jedna z bájných verzí tvrdí, že Butrint byl založen ve 13. stol. př. n. l. samotným Aeneasem, hrdinou z Eneidy od Vergilia, který měl podle legendy na tomto místě přistát při svém útěku z Tróje během jejího definitivního pádu, když Řekové prolomili obranu města díky bojovníkům ukrytým v dřevěnému koni. Zhruba v polovině 1. stol. př. n. l. se stal Butrint řeckou kolonií a v roce 44 př. n. l. římským městem. V 6. století n. l. tady sídlil biskup. Benátská republika se jej zmocnila ve 14. století a o nějakých 500 let později zde působil osmanský místodržící Ali paša Tepelenský. 

První písemné zmínky o městě spadají do 6. stol. př. n. l. a zmiňují město Buthrotum. Osidloval jej řecký kmen Chaonů. V této éře bylo město významným přístavem a obchodním centrem. Uvnitř žilo kolem 10.000 obyvatel. Mezi atraktivní památky Butrintu patří například Asklépiův chrám. Asklépios byl legendární léčitel, jehož umění bylo natolik mimořádné, že prý dokázal vracet mrtvé k životu – za což ho Zeus v záchvatu žárlivosti zabil bleskem. 


Dalším skvostem je amfiteátr, který pochází z 3. století př. n. l. (s možnými kořeny už ve 4. století) a pravděpodobně vznikl za éry epirského krále Pyrrha, bratrance Alexandra Velikého – slavného vojevůdce, po němž je známé úsloví „Pyrrhovo vítězství“. Vychází z jeho vítězství nad Římany, která byla dosažena za cenu vysokých nákladů. 


Křtitelnice v Butrintu je další z nejvýznamnějších památek města a patřila k největším a nejvyspělejším ve středomořském světě své doby. Díky podrobné analýze zachovalé mozaikové podlahy ji datujeme do období kolem let 550–570 n. l. Centrální prostor měl kruhový půdorys s dvojitým kruhem osmi sloupů – číslo osm symbolizovalo pro rané křesťany dokonalost a vzkříšení. Tyto sloupy nesly arkády, na nichž spočívala impozantní kupolovitá střecha. 


Velká bazilika v Butrintu vznikla také na konci 5. století n. l. a představuje impozantní bazilikální chrám velkorysých rozměrů. Její zdi se dochovaly až do výše původní střechy, díky čemuž patří k nejlépe zachovaným pozdně antickým bazilikám v celém regionu. Přes svou velikost a význam nebyla tato bazilika první městskou katedrálou (ta stála na jiném místě), a byla zřejmě postavena soukromým donátorem. S největší pravděpodobností sloužila jako pohřební chrám, o čemž svědčí četné hrobky objevené pod její podlahou – možná sem chtěl dárce uložit i vlastní ostatky.

 

Tohle je jen rychlý výčet objektů, které stojí za poznání. V Butrintu je toho mnohem více. Nedaleko od parku, asi tři kilometry po vodě, stojí pevnost Ali Paši TepelenskéhoMá pravidelný obdélníkový půdorys s rozměry 22 × 30 metrů a v každém rohu je opevněna mohutnou věží vyzbrojenou děly. První pevnost zde pravděpodobně vybudovali Benátčané jako součást svého obranného systému chránícího Butrint. Po pádu Benátské republiky v roce 1797 ji obsadil a výrazně posílil Ali Paša Tepelenský. Společně s Butrintem mu pak patřila až do jeho násilné smrti v roce 1822. Na člunu vás tam hodí za poplatek místňáci, kteří čekají na příležitost hned u východu z archeoparku. Možná cestou narazíte na delfína.

 

Díky své historické a kulturní hodnotě je Butrint nejen jedním z nejdůležitějších archeologických nalezišť v Albánii, ale i klíčovým bodem pro pochopení historie a vývoje starověké středomořské civilizace.

Do Butrintu se dostanete nejlépe přes Ksamil. Parkoviště u parku je rozlehlé, takže zaparkujete kdykoli. Vstup do archeoparku je pro dospěláky 10€, pro teenagery mezi 12. a 18. rokem 5€ a děti do 12 let mají zkoumání historie grátis. Otevírací doba je v letní sezónu (1. dubna – 31. října) od 8:30 s posledním vstupem v 18:00 a zavíračkou ve 20.00. V zimní sezóně (1. listopadu – 31. března) je otevřeno od 9:00 a poslední návštěvník může vstoupit v 15:00. Park se zavírá v 17.30. V ceně vstupného je i průzkum muzea s historickými relikviemi, které doporučujeme také navštívit.

 

Pokud při jízdě ze severu nechcete projíždět Ksamilem, dostat k Butrintu se můžete také tak, že na křižovatce TADY v obci Çukë pojedete rovně. Informační cedule vás navedou. Na závěr cesty vám ale nezbude nic jiného, než využít služby převozníka, který vás na pontonu převeze i s autem přes kanál. Za převoz zaplatíte á 10€. Na prohlídku areálu s muzeem si vyčleňte alespoň dvě hodiny. Pokud jste ale historií posedlí, není vyloučeno, že vám nebude stačit ani celý den. 

Vesnice a pláž Dhërmi

Dhërmi (řecky Drymades) je malebná horská vesnice na jihozápadě Albánie v oblasti Himarë na pobřeží Jónského moře. Leží na úpatí vysokého pohoří, jemuž vládne hora Čika (Maja e Çikës). Nejviditelnější sakrální stavbou je klášter Panny Marie, který shlíží z výšky na vesnici. Vesnice samotná okouzluje typickou jihoalbánskou architekturou s kamennými domy a kostely, ale v současnosti je především známá pro svoji dlouhou oblázkovou pláž s křišťálově čistou vodou s vysokými horami za zády.

 

Z pláže bývá častým cílem lodních výletů Pirátská jeskyně (Shpella e Piratëve) s legendami o saracénech a pirátech či zátoka Gjipe (Gjiri i Gjipesë) s dramatickým kaňonem. K ní ale nemusíte nutně po vodě, můžete se k ní dostat kozí stezkou pěšky přes klášter svatého Theodora. Z pláže v Dhërmi na Gjipe beach ujdete kolem 3 kilometrů. 

Dalším cílem, který je z Dhërmi dostupný jen na motorovém člunu, je zátoka Grama s ilyrskými nápisy vytesanými do skal (název od řeckého „grammata“ – písmena). Dhërmi patří k nejoblíbenějším perlám albánské riviéry, ideálním pro relaxaci, turistiku i živý noční život. V létě zde ožívají mezinárodní hudební festivaly jako Kala nebo Anjunadeep Explorations

 

Historie oblasti Himarë, včetně Dhërmi, sahá hluboko do antiky. Vesnice se zmiňuje už ve starověkých pramenech v souvislosti s ilyrským kmenem Chaonů (Kaonů). Pláž byla pro svou polohu často využívána v rámci vojenské strategie. Podle historických pramenů se jí například v roce 48 př. n. l. dotkla chodidla Galia Julia Caesara během války proti Pompeiovi. Když Caesar se svými vojáky dosáhl pobřeží Epiru, muži váhali vystoupit na nepřátelské území. Caesar údajně vyskočil z lodi jako první a pronesl povzbuzující výzvu: „Následujte svého vojevůdce, i když jdete proti nepříteli a osudu.“ Caesarovy legie se poté vlekly přes Llogarský průsmyk aby posléze dobyly přístavní město Orikum. Dále konvoj pokračoval na sever k Durrës (Dyrrachiu). 

 

Oblast krytá horami, a tehdy dostupná víceméně pouze od moře, byla ve středověku a osmanském období jednou z nejobtížněji dobyvatelných oblastí. Pravděpodobně si i díky těmto okolnostem dokázala obast Himarë na Osmanech vydupat více privilegií než jiné oblasti Albánie. Například od sultána Bajezida získala v roce 1492 autonomní status  – platila pouze tribut a měla vlastní místní samosprávu. Úspěšně odolávala i Sulejmanovi I. Velkolepému. Jediným vládcem, kterému se podařilo oblast dočasně podmanit, byl Ali Paša Tepelenský v letech 1797–1822. 

 

Místní obyvatelé se obecně neradi podrobovali cizím podmínkám a proto se v 15. až 18. století zapojovali do četných povstání nebo prostě a jednoduše emigrovali. Nejčastěji mířili do jižní Itálie a na Sicílii, kde zakládali arbëreshské komunity. Mnoho etnických Albánců z této oblasti žije také v USA. Dhërmi je součástí oblasti, kde mnoho obyvatel mluví vedle albánštiny také archaickým dialektem řečtiny.

 

Tento bilingvismus vznikl díky intenzivním historickým kontaktům a obchodu s řeckými ostrovy, zejména s Korfu. Úředním jazykem je samozřejmě albánština, ale řečtina zůstává živá v každodenním životě. Dhërmi je místem, kde se prolíná divoká příroda, tisíciletá historie a pohostinnost vzdělaných, vícejazyčných obyvatel. 

Vesnicí Dhërmi budete projíždět, pokud se z Vlorë na jih Albánie vydáte při moři přes Llogarský průsmyk. Po překonání serpentin či po průjezdu tunelem se vám na první křižovatce nabídnou dvě varianty. Buď budete pokračovat rovně po SH8 směrem na jih a tím pádem budete projíždět vesnicí Dhërmi. Je-li ale vaším cílem přímo pláž v Dhërmi odbočte doprava a po pár set metrech na kruhovém objezdu doleva. Mezirezortní komunikace, dokončená v roce 2024, vás dovede přímo na Dhërmi beach. Přehledné značení vás navede. Pokud ale neodbočíte a pojedete k vesnici Dhërmi, nic se neděje. Před vesnicí se vám nabídne ostrá odbočka vpravo, která vás také k pláži dovede. Parkoviště přímo na pláži je ZDE. Šance, že tady v sezóně najdete místo, je ale mizivá, proto raději hledejte místo pro odstavení auta v horní ulici nad plážovou promenádou TADY. A pozor na pokuty. I když na některých místech uvidíte stát auta, ověřte si, jestli nestojí na zákazu stání. Pokutování za špatné parkování v Albánii v posledních letech vcelku frčí.  

Zátoka Grama

Zátoka Grama (Gjiri i Gramës) je častým cílem lodních výprav. Její hodnota spočívá především v tom, že je vzácnou archeologickou lokalitou. Tato skalnatá zátoka s oblázkovou pláží a průzračně čistou vodou, obklopená strmými útesy, sloužila od starověku jako bezpečné útočiště pro lodě, které se poblíž pobřeží dostaly do nouze za špatného počasí nebo si posádka potřebovala odpočinout bez rizika napadení nepřítelem. Jméno „Grama“ pochází z řeckého slova „grammata“ (písmena) a odkazuje na unikátní sbírku více než 1500 skalních nápisů vytesaných do útesů. Jedná se vlastně o jednu z nejbohatších „kamenných kronik“ ve Středomoří.

 

Nejstarší řecké nápisy pocházejí z posledních století před naším letopočtem a jsou adresovány Dioskúrům, Kastorovi a Polluxovi – pohanským bohům – spasitelům a ochráncům námořníků. Typický kamenný vzkaz žádá o pomoc pro jeho autora, jeho rodinu, spolucestující či jeho otroky. Latinské nápisy z římského císařského období svědčí o úzkých vazbách mezi oběma břehy Jónského a Jaderského moře, neboť se zde objevují latinská jména přeložená do řečtiny. 

Středověké nápisy, převážně řecké, jsou křesťanskými modlitbami k Ježíši Kristu s typickou formulí „Pane, pomoz svému služebníku“. Mezi nimi vyniká pozoruhodný záznam z roku 1369, který dokazuje, že zde přistál byzantský císař Jan V. Palaiologos na cestě do Benátek. Tradice nápisů na kameni pokračovala i v modernější historii. 

 

Zátoka Grama (Gjiri i Gramës) patří k nejizolovanějším a nejokouzlujícím místům albánské riviéry. Už od antických časů se zde těžil kámen, který sloužil pro výstavbu měst v Itálii. Zátoka je přístupná především lodí, což jen umocňuje její atmosféru odlehlého, téměř nedotknutého ráje – ideálního pro ty, kteří hledají klid daleko od davů. Takových míst na současném albánském pobřeží není příliš, a proto jsou pláže typu Gramma vzácné, a to především po velkém stavebním boomu, který nastal po roce 2020. Důkazem budiž Palasë beach, na které bylo po zmíněném roce vystavěno několik luxusních rezortů, kterým bylo obětováno panenské pobřeží. Civilizační evoluce a potřeba zisku je holt většinou silnější než neslyšitelný hlas přírody. Nové generaci, která původní tvář pobřeží Albánie nepoznala, to ale nezpůsobuje žádné trauma, a bez zábran si užívá všeho, co moderní pobřeží nabízí.

Ale zpět k zálivu Gramma. Historie vytesaná zde v kameni je fascinující. Paleografům některá jména vyrytá v kameni hodně motají hlavu. Například jméno Pompeia. Pravděpodobně se pod ním nacházel seznam jmen jeho vojáků. Ta se ale díky erozi téměř vytratila. Přítomnost jména Caesarova rivala samozřejmě souvisí s událostmi občanské války v zimě 49-48 př. n. l. Ze stejného neklidného období pochází i jméno konzula P. Dolabelly, který se v roce Caesarova zavraždění, 44 př. n. l., dělil o magistrát s Markem Antoniem.

Pozoruhodné jsou také souvislosti se zastávkou byzantského císaře Jana V. Palaiologose. Císař se totiž právě v roce 1369 setkal v Římě s papežem Urbanem V. Jeho cesta měla závažný důvod i následky. Před jeho cestou do Itálie totiž Osmané již po desítky let postupně obsazovali byzantské území, až nakonec ohrožovali centrálu byzantské říše – Konstantinopol. Poté, co osmanští Turci vymáhali od císaře tribut, požádal Jan V. Západ o pomoc a navrhl ukončit rozkol mezi byzantskou a latinskou církví tím, že uzná nadřazenost římské církve. V říjnu 1369 tedy odcestoval po moři do Neapole a odsud po souši do Říma. Aby naplnil svůj plán, tak zde poníženě v přítomnosti papeže konvertoval ke katolicismu.

Bohužel se ale ukázalo, že to bylo marné. Zchudlý válkou byl po své návštěvě Benátek zadržen jako dlužník a v roce 1371 uznal svrchovanost osmanského sultána Murada I. Konstantinopol sice ještě pár desítel let Osmanům odolala, ale nakonec se Mehmed II. Dobyvatel v roce 1453 Konstantinopole zmocnil a přejmenoval ji na Istanbul. Proč se Jan zastavil v zálivu Grama? Bylo to opravdu během prosebné cesty na západ koncem léta 1369? Stal se obětí špatného počasí? Jde jen o motlitbu, vzývající Boží pomoc nebo o úmyslnou připomínku jeho osamělé cesty, která měla zachránil jeho říši? 

Pláž je dostupná především po moři na člunech, které jsou vypravovány nejčastěji z Dhërmi nebo Palasë beach. Možností je spousta. Jen pro příklad ZDE, ZDE nebo TADYu ověřených poskytovatelů, najdete veškeré info o výletu, včetně cen. 

Archeopark Amantia

Jakmile vstoupíte do údolí Shushica, jihovýchodně od Vlory, mezi kopci, které leží na úpatí hory Kudhsi, upoutá vaši pozornost osamělý skalnatý vrchol, který se tyčí vysoko jako obrovský kužel. Zde leží ruiny antického města Amantia. Podle starověkých antických autorů patřilo město Amantia k Illyrii. Amanti totiž byli Ilyrové. Jméno města bylo poprvé zmíněno ve 4. století před naším letopočtem. Jeho pozice učinila z Amantie důležitou křižovatku obchodních vztahů mezi jižním pobřežím Illyrie a vnitrozemskými provinciemi.

 

Po dlouhou dobu zde existoval čilý společenský život a vyspělá duchovní kultura. Ve 3. století př. n. l. město ekonomicky posílilo a v roce 268 př. n. l. razilo vlastní měnu. Historicky je doloženo, že se město Amantia připojilo k Caesarovi ve válce proti Pompeiovi (48 př. n.l.) a o mnoho století později pod jeho zdmi, přestavěnými císařem Justinianem I., bojovala byzantská armáda proti Saracénům. Rozjímání na tomto místě nenechá ani ignoranty historie chladnými.

Archeologický park Amantia na kopci dosahujícím výšky 613 metrů nad mořem, je pozoruhodný především tím, jak jeho obydlí a opevnění byla mistrovsky začleněna do náročného horského terénu.

 

Největším pokladem a zároveň nejkrásnější částí lokality jsou ruiny starověkého stadionu z přibližně 3. století př. n. l., postaveného z mohutných kamenných bloků. Stadion měl 17 řad sedadel pro diváky a centrální tribunu s dráhou ve tvaru podkovy o šířce 12,50 metru. Na svislých stranách některých sedadel jsou dodnes vyryta jména významných úředníků a osobností.

 

Mezi další významné památky patří Afroditin chrám z 3. století př. n. l., který byl používán ještě v prvních stoletích našeho letopočtu a jehož rekonstrukci připomíná dochovaný nápis a dále klenutá brána monumentální hrobky. Město Amantia ztrácelo postupně význam po vybudování obchodní stezky Via Egnatia (á 2. stol. př. n. l.), ale proces to nebyl nikterak rychlý.

 

Ještě v pozdní antice (3. stol. n. l.) sloužilo město jako biskupské centrum, o čemž svědčí ruiny raně křesťanské baziliky. Definitivně bylo opuštěno pravděpodobně v 6. století n. l.

Cesta SH76 z Vlore do Borshe nabídne za obcí Kotë nenápadnou odbočku na asfaltovou silnici vedoucí k obci Ploçë. Bezprostředně po průjezdu touto obcí se nabídne nenápadná odbočka doleva k parkovacímu bodu. Parkovat budete v bezprostřední blízkosti historického stadionu. Možná vás udiví, že 2 tisíce let starý stadion je volně přístupný a stejně tak i všechny ostatní části Amantie.

 

Po prohlédnutí stadionu se vydejte po jediné stezce dál k pozůstatkům Amantie. Ku pomoci vám budou i informační cedule. Cestou dávejte pozor na pastevecké psy. Jsou totiž nekompromisní. Na ně a na jejich ovce se nesmíte ani podívat. Raději se vybavte holí a šutrem a v případě, že na vás budou vrhat vražedné pohledy, neváhejte po nich šutr hodit. Ukažte, že jste silnější. Případně před nimi couvejte. V žádném případě se k nim neotáčejte zády a neutíkejte před nimi. S touto chybou máme vlastní zkušenost v podobě roztržených kalhot a doživotního šrámu na zadní partii těla jednoho z nás.

 

Překonáte-li psí překážku, dostanete se k bývalému muzeu, odkud vede doleva kozí stezka k bráně hrobky. Od ní se poté vrátíte  zpět k muzeu a vzápětí budete pokračovat dál po cestě k chrámu Afrodity a k základům křesťanského kostela. 

Most Brataj a Lepenice

V obci Brataj, asi 48 km od města Vlora, stojí nad řekou Shushicë již 6 století kamenný most. Uprostřed je velký oblouk a po obou stranách dva menší oblouky, spočívající na monolitickém masivu skály. Bočními oblouky protéká voda, když se po zimním období toky vzdouvají.

 

Jedná se o největší most z osmanského období na řece Shushicë. Je asi 30 m dlouhý, 4 m široký a kolem 10 m vysoký. Jeho monumentalita spočívá v souladu architektonických prvků s krajinou a napojení stavby na skalnatý terén. 

 

Nedaleko této kulturní památky visí nad řekou Shushicë dlouhý lanový most (Walesatův – Ura e Wałęsatit), který také rozhodně stojí za návštěvu. Nachází se u hřbitova poblíž obce Lepenicë. Jeho historická hodnota je sice nepodstatná, ale bohatě ji vynahradí hodnota zážitku, který nabízí. Během chůze po něm se totiž most značně houpe.

Předpokládá se, že Bratajský most byl postaven v 16. století, v pozdním osmanském období. Sloužil jako hlavní přechod přes řeku Shushicë, součást bývalé karavanní stezky, která spojovala horské vesnice s pobřežím. Po staletí jím procházeli obchodníci, cestovatelé a vojenské formace, což z něj činí důležitý komunikační a obchodní uzel. Informace o stavbě lanového mostu u obce Lepenicë nejsou online k nalezení. Věk stavby můžete tudíž odhadovat pouze podle prorezlosti lan, na kterých je celý systém zavěšen. 

Cestou po silnici SH76 vedoucí z Borshe do Vlorë budete mít v obci Brataj po pravé straně nenápadné parkoviště u stejně nenápadného baru ZDE. Tady nechejte auto a kozí stezkou se vydejte k mostu TADY. Pokud byste váhali, buďte si jisti, že místňáci pokuřující v baru u kafíčka, vás navedou.

 

V letních měsících neodoláte koupeli v azurové vodě. Asi po 5 kilometrech směrem na sever projedete obcí Lepenicë a za ní budete mít, opět po pravé ruce, dlouhý nepřehlédnutelný visutý most. Máte-li rádi adrenalin, tak se po mostě projděte. Ke korytu řeky můžete sejít kolem hřbitova, který je kousek od mostu. 

Klášter sv. Jiří

Klášter sv. Jiří je významnou kulturní památkou. Nachází se na jih od Sarandë a nabízí úžasný výhled na Jónské moře a jezero Butrint. Tento monumentální komplex je jasným důkazem kulturního a náboženského dědictví oblasti Sarandy. Komplex kláštera zahrnuje malý kostel ze 14. století, zasvěcený sv. Jiří, postavený v byzantském stylu, s kamennými zdmi a taškovou střechou. Uvnitř lze spatřit zbytky fresek a náboženských ikon, které svědčí o umělecké zručnosti tehdejších tvůrců.

 

V době osmanské nadvlády čelil klášter náboženským útlakům, avšak přežil a stal se symbolem odolnosti místních křesťanů. Pod kopcem na mořském pobřeží naleznete Monastery Beach, což je jedna z nejhezčích pláží v blízkém okolí Sarandë. V bezprostřední blízkosti kláštera, nad zmíněnou pláží, vzniká nový vilový Manastiri rezort v odvážném pestrobarevném stylu, takže není vyloučeno, že po dokončení projektu bude Monastery beach hodně obsazována jeho uživateli.

V prosinci 2025 byl zaznamenán závažný čin, kdy byl z věže kostela svatého Jiří odcizen zvon. Ve veřejné výzvě vyzval správce Dulaj k vrácení zvonu a zdůraznil, že se jedná o posvátný majetek a součást kulturního dědictví. „Vraťte, co jste si vzali, jinak vás Boží trest nemine,“ řekl správce. Incident vyvolal znepokojení mezi obyvateli i věřícími. Zvon zatím nebyl nalezen. 

Chcete-li klášter navštívit, můžete jet autobusem ze Sarandë směrem na Butrint a požádat řidiče, aby zastavil na cestě vedoucí ke klášteru označené cedulí „Manastiri i Shën Gjergjit“ a poté podniknout krátký, strmější výšlap ke klášteru. S parkováním auta jsou problémy i díky stavbě rezortu. 

Výstup na Maja e Çikës

Maja e Çikës patří mezi nejkrásnější a nejvýraznější vrcholy celé Albánie. Tato hora vysoká přibližně 2044 metrů se zvedá přímo nad Albánskou riviérou a nabízí jedinečné spojení vysokých hor a výhledů na Jónské moře. Jen málokde v Evropě je možné během jednoho dne vyrazit od pláže a během několika hodin stát na dvoutisícovém vrcholu s panoramatem moře, pobřeží i divokého horského vnitrozemí. Právě proto je Maja e Çikës oblíbeným cílem turistů, kteří chtějí poznat Albánii z jiné perspektivy než jen z lehátka u vody.

Vrchol se nachází v jihozápadní části země v pohoří známém jako Ceraunské hory, albánsky Malet e Vetëtimës, což v překladu znamená Pohoří blesků. Název pochází už ze starověku, kdy si námořníci plující podél pobřeží všímali častých bouřek a dramatického počasí nad horským hřebenem. Dnes je tato oblast známá především nádhernými výhledy, hlubokými srázy směrem k moři a jednou z nejhezčích horských silnic Balkánu.

Výchozí bod pro výstup je oblast průsmyku Llogara, kterým vede silnice SH8 spojující město Vlorë s letovisky Himarë, Dhërmi a dalšími místy Albánské riviéry. Pokud vyrážíš z Durrësu, cesta autem zabere přibližně dvě a půl až tři hodiny, z Vlorë zhruba hodinu a z Dhërmi asi dvacet pět minut. Samotná cesta je velkým zážitkem, protože silnice stoupá prudkými serpentýnami vysoko nad pobřeží a nabízí famózní pohledy na moře i okolní hory.

Zaparkovat lze v sedle Llogara u hotelů, restaurací nebo na menších odstavných plochách podél silnice. Je lepší přijet brzy ráno, protože časný start je ideální i kvůli počasí a menšímu horku během výstupu. 

Samotná túra na Maja e Çikës patří mezi středně náročné až náročné horské trasy. Celkově je potřeba počítat s převýšením okolo tisíce pět set metrů jedním směrem a časem přibližně šest až osm hodin včetně zastávek tam i zpět podle tempa a zvolené trasy.

Cesta se vpodstatě skládá ze 3 částí. První částí je výstup, který vede mezi stromy směrem na Maja e Qorës (2019m). Je strmá, spousta štěrku a trochu lezení. Dá vcelku zabrat, protože na tomto úseku se vyšplháte pod Maja e Qorës do výšky cca 1900 m. Po asi hodině a půl až dvou hodinách začne les ustupovat a otevřou se první výhledy směrem k moři. V tu chvíli většina turistů pochopí, proč je tento výstup tak vyhledávaný. Pod tebou se rozprostírá Albánská riviéra, v dálce lze zahlédnout poloostrov Karaburun a řecký ostrov Korfu.

Druhou částí je víceméně hřebenový přechod z Qorës k Maja e Çikes, který je snazší než první část. Je zde už méně vegetace a často silnější vítr. Povrch tvoří kamenité stezky a suť, místy je stoupání prudší, technicky však nejde o lezení.

Poslední částí je závěrečný výstup na vrchol Çiky. Je kamenitý, strmý, žádný stín. Odměnou je ale široký vrchol Maja e Çikës s kruhovým výhledem na všechny strany. Na jedné straně se otevírá hluboká modř Jónského moře, na druhé straně divoké albánské hory a pod tebou serpentiny průsmyku Llogara.

Na túru je potřeba vyrazit dobře vybavený. V létě je nezbytné mít dostatek vody, ideálně alespoň 4 až tři pět litrů na osobu, protože po cestě není žádný zdroj pitné vody ani občerstvení. Nutností jsou pevné turistické boty, ochrana proti slunci, větrovka a ideálně také offline mapa v mobilu. Počasí se v horách může měnit rychle a i během léta umí na hřebeni silně foukat. Vezměte si s sebou také sprej proti hmyzu a opalovací krém.

Délka trasy celkem tam i zpět je něco přes 16 km a je potřeba počítat s cca 1500 nastoupaných metrů nahoru a totéž dolů a délkou do 8 hodin včetně zastávek, z čehož plyne, že tento trek určitě není pro nezkušené. Výchozí bod se nachází ve výšce zhruba 1000 m u hotelu Apollonia

Trek Palasë beach - Grama Bay

Grama Bay, albánsky Gjiri i Gramës, patří mezi nejkrásnější a zároveň nejméně dotčená místa celého albánského pobřeží Jónského moře. Tato malá zátoka ukrytá mezi vysokými bílými skalami působí téměř neuvěřitelně. Když ji člověk poprvé spatří z výšky nebo přijíždí lodí po moři, má pocit, že se ocitl někde mezi řeckými ostrovy a zapomenutým koutem Středomoří. 

Dostat se sem lze v zásadě dvěma způsoby – lodí po moři nebo pěšky. Právě obtížnější dostupnost je jedním z důvodů, proč je tato zátoka tak výjimečná. Nevede sem klasická silnice, nenajdete zde promenádu, hotely ani plážové bary. Pokud chcete zažít opravdové dobrodružství, nejlepší variantou je středně náročný trek z vesnice Palasë přes divoké pobřeží až do Grama Bay.

Palasë beach leží pod známým průsmykem Llogara a je jedním z prvních letovisek, která člověk potká při sjezdu z hor směrem na Albánskou riviéru. Na první pohled uvidíte dlouhou pláž a několik vilových rezortů s  výhledem na mohutné hřebeny pohoří Ceraunian Mountains, které se zde dramaticky zvedají přímo od karibsky zbarvené moře.

Výchozí bod tothoto treku je Palasë beach, konkrétně bod nad rezortem Green Coast, odkud se člověk napojí na staré stezky směřující k poloostrovu Karaburun a dále ke Gramě. Trasa není turisticky upravená v západoevropském stylu, a právě v tom je její kouzlo. Albánské stezky bývají syrové, autentické a často vyžadují určitou zkušenost s orientací. Není to procházka po vyštěrkovaném chodníku se zábradlím. Člověk jde krajinou, která si zachovala původní charakter – suché kamenité svahy, husté středomořské křoviny, kozí pěšiny, prudší sestupy i výstupy a neustále přítomné výhledy na moře hluboko pod sebou.

Už první kilometry od Palasë beach dávají tušit, že půjde o mimořádný den. Za zády zůstává civilizace a před vámi se otevírá dlouhé pusté pobřeží bez hotelových komplexů a plážových barů. Stezka se vine po svazích vysoko nad mořem a střídá kamenité pasáže s úseky mezi nízkými keři a aromatickou středomořskou vegetací. V létě zde voní šalvěj. Slunce bývá ostré a terén suchý, proto je potřeba vyrazit brzy ráno a mít dostatek vody.

Po cestě se otevírají panoramata, která patří k nejhezčím v celé Albánii. Kombinace strmých skalnatých útesů a nekonečné hladiny Jónského moře je fascinující. Za jasného počasí lze v dálce zahlédnout i řecký ostrov Korfu. Místy stezka stoupá výše nad pobřeží, jindy se přibližuje k menším zátokám a skalním hranám. Je dost pravděpodobné, že na stezce nikoho.

Nejzajímavějšími úseky je oblast kolem Thunder cave a zátoky Saint Andreas, tedy zálivu svatého Ondřeje. Tato část pobřeží působí mimořádně dramaticky. Skály zde vytvářejí ostré výběžky a hluboké zářezy, moře pod nimi mění barvy od tmavě modré po smaragdovou a při silnějším větru narážejí vlny do stěn s ohromující silou. Je to místo, kde je potřeba zachovat opatrnost a držet se stezky. Některé okraje vypadají lákavě pro fotografie, ale terén může být sypký a nebezpečný. Rozhodně není nutné chodit blízko hran, protože nádherné výhledy se otevírají i z bezpečnějších míst.

Když se po delší cestě objeví první pohled na Grama Bay, bývá to okamžik, na který se nezapomíná. Zátoka je sevřená mezi vysokými vápencovými stěnami a působí jako přirozený amfiteátr otevřený směrem k moři. Voda je zde mimořádně čistá a při klidném počasí tak průzračná, že jsou vidět kameny hluboko pod hladinou. Bílé oblázky odrážejí světlo a celá scenérie působí téměř neskutečně. Po několika hodinách chůze je koupání v Gramě jednou z nejlepších možných odměn.

Tato zátoka ale není zajímavá jen svou krásou. Má také mimořádnou historickou hodnotu. Na skalních stěnách se nachází stovky a stovky nápisů a rytin, které zde zanechali návštěvníci v průběhu staletí. Některé pocházejí už z dob antiky, kdy byla Grama přirozeným útočištěm lodí plujících po Jónském moři. Námořníci zde kotvili při bouřích a do skal tesali jména, modlitby nebo vzkazy. Další nápisy vznikaly v římské době, ve středověku i v moderní historii. Zátoka tak funguje jako otevřená kronika celého pobřeží.

Celá oblast navíc spadá pod ochranu dvou významných chráněných území. Nad pobřežím se rozkládá Národní park Llogara, zatímco mořská část náleží do chráněné oblasti Karaburun-Sazan. Díky tomu zde přežívá mimořádně cenná fauna a flora. V okolních vodách byl opakovaně zaznamenán i tuleň středomořský, jeden z nejvzácnějších mořských savců planety.

Pokud se rozhodnete trek absolvovat, je dobré počítat s tím, že v Albánii stále existují místa, kde příroda vítězí nad komfortem. To je ale přesně důvod, proč cesta z Palasë do Grama Bay stojí za to. Nenajdete zde davy lidí, turnikety ani stánky se suvenýry. Místo toho vás čeká syrové pobřeží, ticho, vítr, vůně bylin, zvuk cikád a moře, které se hluboko pod vámi tříští o skály.

Až budete zpět z tripu, možná si uvědomíte, že právě takové dny zůstávají v paměti nejdéle. Ne luxusní resorty a přeplněné pláže, ale cesta divokou krajinou k místu, kam se nedostane každý. Grama Bay je přesně takovým místem.

Samotná cesta z Palasë do Grama Bay není technickým lezením, ale fyzicky umí prověřit. Vzdálenost jedné cesty je kolem 12,5 km, celkem tedy 25 km. Nabízí se tedy možnost na pláži zabivakovat a další den se vydat zpět na Palasë beach nebo jinou stezkou směrem do centra Llogarského NP. Pokud ale máte auto u Palasë beach, musíte se stejnou cestou vrátit zpět. Je třeba počítat s přibližně 3,5 hodinami čisté chůze v jednom směru. Nastoupáte kolem 300 m a stejně tak i sestoupáte, nejde tedy o náročnou túru a zvládnou ji středně zdatní turisté

Nejnáročnější bývá v letních dnech slunce, absence vody a kamenitý povrch. Pevné boty jsou tedy nutností, stejně jako pokrývka hlavy a dostatek tekutin. V letních měsících je ideální vyrážet co nejdříve ráno, aby hlavní část trasy člověk zvládl ještě před poledním vedrem. Parkoviště v Palasë ZDE. Podmínky parkování se ale rychle mění díky pokračující výstavbě, tak možná námi označené místo už nebude k dispozici. 

 

Poklidný trek Caesarovou stezkou

Caesarova stezka je ideální pro milovníky nenáročných horskýh tras. Vede na úpatí Ceraunských hor a spojuje dramatickou horskou krajinu s jedním z významných okamžiků antických dějin. Právě kousek odsud na pobřeží měl v roce 48 př. n. l. přistát se svoji flotilou Julius Caesar během občanské války proti Pompeiovi. Caesar potřeboval rychle vysadit vojáky na bezpečném místě a následně je přesunout do vnitrozemí. Dlouhá pláž u tehdejší Paleste, dnešní Palasë, byla pro tento manévr ideální.

Historici se domnívají, že právě tady vedla stará horská cesta, po které Caesar postupoval směrem k městům Orikumi a Apollonia. Svého protivníka nečekaným vnitrozemským přesunem zaskočil. O událostech na pobřeží Ilyrie píší starověké zdroje. Díky nim víme, že oblast dnešní Albánské riviéry hrála v římské občanské válce významnější roli, než si většina lidí uvědomuje.

Caesarova stezka je vyhledávanou turistickou trasou. Na trase lze místy spatřit zbytky starých kamenných komunikací, teras nebo opevnění z různých období. Cesta totiž nesloužila jen v antice, ale využívala se po staletí a strategický význam měla ještě během moderních konfliktů včetně první světové války. Každý, kdo chtěl ovládat pobřeží mezi horami a mořem, musel znát právě tyto přechody.

Caesarova stezka je dnes ideálním výletem pro ty, kteří chtějí spojit historii s nádhernou přírodou. Jen málokde se dá během několika hodin projít trasou, kde se možná pohybovaly římské legie, a současně si užít výhledy na pobřeží, na nějž před dvěma tisíci lety přirážely válečné lodě. Pokud hledáte na Albánské riviéře něco víc než jen pláže a máte rádi historii, Caesarova stezka je jeden ze zajímavých zážitků v oblasti.

Celková délka nejčastější varianty je kolem 3,4 km a trvá něco kolem hodiny chůze. Počítat je potřeba s celkovým převýšením tam i zpět do 350 m.  Náročnost je nízká až střední. Stezka má kamenitý povrch a místy prudší úseky. Technicky jde o ale běžnou turistickou stezku. Dostatek vody v letních měsících se doporučuje, i když velká část stezky vede ve vysokém porostu, tedy ve stínu. Nástupní místo je u Hotelu Alpin, kde můžete zaparkovat své auto a využít restauraci nebo se případně i ubytovat.

Agroturizëm Sofra e Vjetër

V srdci albánské přírody, uprostřed hor, relativně nedaleko pobřeží Jónského moře, se nachází výjimečné místo, které si zamilujete na první pohled – Sofra e Vjeter Sofo Tragjas i Vjeter. Tento autentický agroturistický areál leží v historické vesnici Tragjas i Vjeter a nabízí zážitek, který dalece přesahuje běžné ubytování. Je to návrat k jednoduchosti, klidu a skutečnému propojení s přírodou i místní kulturou.

Už při příjezdu pochopíte, že tady se čas zpomaluje. Okolní krajina vás obklopí dramatickými výhledy na hory i moře a vytvoří kulisu, která bere dech. Právě výhledy a celková atmosféra patří mezi nejčastěji zmiňované přednosti – hosté popisují pobyt jako „magický“, „klidný“ a „inspirující“. Místo působí přirozeně a nenuceně, bez jakékoliv okázalosti, a právě v tom tkví jeho kouzlo.

Ubytování je řešeno v nezvyklém stylu – útulné chatky s doškovými střechami.  Jednoduché a čisté interiéry dávají vyniknout autenticitě celého zážitku. Postele jsou pohodlné, prostory pečlivě udržované a vše působí harmonicky v souladu s okolní přírodou. Areál nabízí několik ubytovacích jednotek a klidné zázemí s zahradou, kde si můžete opravdu odpočinout.

Dalším z hlavních lákadel je bezpochyby gastronomie. Zde nejde o klasické menu – jídlo se podává formou bohaté domácí tabule, kde ochutnáte to nejlepší z místních surovin. Vše je připravováno přímo na místě z vlastních zdrojů – od masa a mléčných výrobků až po zeleninu. Hosté oceňují čerstvost, originalitu a chuť, která odráží pravou albánskou tradici. K tomu se podávají i místní vína a jednoduché, ale poctivé snídaně, například s čerstvým kozím mlékem.

Velkou roli zde hraje i osobní přístup majitelů. Rodinná atmosféra, vstřícnost a srdečnost vytváří pocit, že nejste jen váženým hostem, ale součástí tohoto místa. Mnozí návštěvníci popisují svůj pobyt zde jako jeden z nejsilnějších zážitků v Albánii. Objednávky ubytování ZDE.

Je však dobré počítat s tím, že cesta k tomuto skrytému klenotu není úplně jednoduchá – a právě to k němu neodmyslitelně patří. Příjezdová cesta je místy horší kvality a je šotolinová. Místy vyžaduje opatrnou jízdu. Na druhou stranu právě tato „odříznutost“ od civilizace vytváří jedinečnou atmosféru klidu a autenticity, kterou byste jinde hledali jen těžko.

Sofra e Vjetër není jen místo k přespání – je to zážitek. Ideální pro ty, kteří chtějí na chvíli zpomalit, odpojit se od ruchu světa a zažít Albánii v její nejčistší podobě. Pokud hledáte kombinaci nádherné přírody, neotřelého ubytování, výjimečné kuchyně a opravdové pohostinnosti, tady ji najdete.

Objednávky ubytování ZDE.

Trip na Krorëzë beach

Nejde o klasickou pláž, kam přijedete autem a zaparkujete pár kroků od moře – sem se dostanete pouze pěšky nebo lodí. Pokud zvolíte pěší verzi, koupání v křišťálově čisté tyrkysové vodě si opravdu zasloužíte. Túra z Kakome na pláž Krorëzë nabízí jedinečnou kombinaci nedotčené přírody, historie i dobrodružství. 

Trasa začíná nad Kakome beach, kam se dostanete autem ze Sarandy po hlavní silnici SH8 směrem na sever. Po odbočení vás čeká malebná cesta serpentinami mezi olivovými háji s krásnými výhledy na moře. Auto necháte u brány před soukromým pozemkem nad Kakome beach a dál už pokračujete pěšky po značené stezce. Celá trasa měří přibližně 3,2 km jedním směrem, celkem tedy počítejte se 3–4 hodinami chůze tam i zpět. Převýšení dosahuje asi 350 metrů a cesta je středně náročná – místy kamenitá a prudší, ale dobře značená, takže se nemusíte bát, že byste zabloudili.

Hned na začátku vás čeká první zastávka v podobě pravoslavného kláštera ze 16.–17. století, který si dodnes zachoval silnou a autentickou atmosféru. Dochovaly se zde krásné fresky i části původních staveb a celé místo působí téměř opuštěně, jako by se zde zastavil čas. Od kláštera pokračuje stezka vzhůru do kopce, kde začíná fyzicky náročnější část výstupu. Odměnou za námahu jsou však postupně se otevírající výhledy na Jónské moře a okolní pobřeží.

Na nejvyšším bodě trasy narazíte na typický albánský bunkr z dob komunismu, který dnes slouží jako výrazný orientační bod. Právě odsud se vám naskytnou jedny z nejkrásnějších výhledů na celé trase – pod vámi se rozprostírají zátoky Kakome a Krorëz a za dobré viditelnosti lze zahlédnout i řecký ostrov Korfu. Je to ideální místo na krátkou pauzu a vychutnání si panoramat, která patří k tomu nejlepšímu, co může albánská riviéra nabídnout.

Poté následuje sestup směrem k pláži Krorëz. Cesta vede opět po kamenité stezce a v její druhé části narazíte na druhý klášter ze 17. století, který je více poničený, ale stále velmi působivý. Uvnitř se dochovaly zbytky fresek, které i přes poškození připomínají bohatou historii tohoto místa. Atmosféra je zde o něco syrovější, ale právě to dodává místu zvláštní kouzlo a autenticitu.

Závěrečný úsek už je nenáročný a po krátké chvíli dorazíte na pláž Krorëz, která je skutečnou odměnou za celý výšlap. Mimo hlavní sezónu bývá téměř opuštěná a působí velmi divoce, někdy tu můžete zahlédnout i vzácné živočichy, například tuleně středomořské. My jsme jednu rodinku viděli. V letních měsících zde funguje více občerstvení s lehátky a slunečníky, přesto si pláž zachovává relativní klid, protože většina návštěvníků přijíždí pouze na krátkou dobu lodí. Voda je zde mimořádně čistá, tyrkysová a ideální nejen ke koupání, ale i ke šnorchlování.

Tato túra je výjimečná tím, že propojuje přírodní krásy s historií a nabízí autentický zážitek daleko od davů turistů. Projdete se místy, kde se dochovaly stopy minulosti v podobě klášterů i bunkrů z komunistické éry, a zároveň si užijete jedny z nejkrásnějších výhledů v Albánii. Pokud rádi objevujete méně známá místa a hledáte kombinaci pohybu, dobrodružství a odměny v podobě nádherné pláže, tahle trasa vás rozhodně nezklame. 

Pokud máte rádi přírodu v nedbalkách, nejlepší období pro absolvování túry je jaro nebo podzim. Nebudete obětí plážového byznysu a teploty budou příjemnější. Pokud vám nezbývá než vyrazit v létě, na cestu je důležité vzít si dostatek vody, pokrývku hlavy a opalovák. V sezóně se hodí také hotovost, pokud byste chtěli využít plážový bar. V jakémkoli období je potřeba pevnější obuv. Po cestě můžete narazit na pastevecké psy nebo v teplejších měsících na hady, ale při běžné opatrnosti je trasa bezpečná.

Alternativou k pěší túře je doplout na místo po moři komerční plavbou na člunu či lodi ze Sarandë či Lukovë nebo na kajaku či paddleboardu z oblasti Lukovë. Jde ale o fyzicky náročnější variantu vhodnou spíše pro zkušenější, protože vzdálenosti jsou poměrně velké a proudění vody může být zrádné a v Itálii se asi ocitnout nechcete, že?

Další možností je pěší túra z Lukovë beach, při ní ale neuvidíte klášter sv. Marie. Pokud máte za zády technický support, můžete vyjít z Lukovë beach a dojít na Kakome a váš řidič vás tady vyzvedne. Přechodem této trasy strávíte asi 4 hodiny čisté chůze. Ať už se rozhodnete pro jakoukoli možnost, výlet na pláž Krorëz vám nabídne pohled na pobřežní Albánii v její nejdivočejší a nejkrásnější podobě a zanechá ve vás zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Výchozí bod nad bránou soukromé Kakome beach je ZDE.

Vesnice Staré Qeparo

Staré Horní Qeparo (Qeparo Fshat)  je kamenná vesnice vysoko nad pobřežím Albánské riviéry, ležící mezi Porto Palermo a vesnicí Borsh v nadmořské výšce asi 450 metrů. Zatímco většina turistů míří k moři, toto místo nabízí silnou atmosféru, výhledy a historický charakter. Vesnici jsme poprvé objevili v roce 2021, kdy nás zaujala z dálky jako shluk kamenných domů. Tehdy vedla nahoru jen šotolinová cesta, dnes je přístup díky novému asfaltu snadný.

Na rozdíl od mnoha opuštěných albánských vesnic není Qeparo mrtvou ruinou, ale místem na pomezí zániku a znovuzrození. Ve 20. století ho lidé postupně opustili – přesouvali se do nového Dolního Qepara nebo odcházeli do zahraničí. Dnes se někteří vracejí a domy renovují, takže vesnice pomalu ožívá. Právě teď je ideální čas k návštěvě, protože stále můžete vidět autentické opuštěné domy i stopy původního života.

Horní Qeparo má kořeny už v době železné. V pozdní době bronzové byla osídlena řeckým kmenem Chaonianů. Úzké kamenné uličky, staré domy, dlážděné chodníčky a celková atmosféra působí jako návrat v čase. Název Qeparo pochází údajně z řeckého „kipos“ (zahrada), což nyní dobře vystihuje jeho charakter – živá zahrada historie. Naproti tomu Dolní Qeparo vzniklo až po roce 1957 díky výstavbě pobřežní silnice. Většina turistů projíždějících novým Qeparem netuší, že nad nimi leží historický skvost.

Hlavní náplní návštěvy Horního Qepara jsou toulky uličkami bez jasného cíle. Objevíte opuštěné domy, staré studny, ale i zrekonstruované stavby, které dokazují návrat života. Nahlédnutí do ruin bez střech působí jako cesta do minulosti. Ideální čas pro návštěvu (i fotografování) je brzy ráno nebo večer, kdy světlo zvýrazní atmosféru místa. V centru stojí pravoslavný kostel z roku 1796, který bohužel není vždy přístupný. Kousíček dál od pobřeží se nachází ruiny pevnosti spojené s Ali Paša Tepelenský, ke které vede stezka přes olivové háje. Tato oblast je spojována s historickou původní osadou Karos.

Ubytovat se můžete přímo ve vesnici, například v autentickém penzionu Villa Porta v renovovaném kamenném domě. Čeká vás vyjjímečný zážitek za ne moc peněz. Na jídlo stojí za to zajít do restaurace poblíž vstupu do vesnice, kde se podávají místní speciality v příjemném prostředí.

V okolí najdete několik zajímavých míst: pevnost Porto Palermo na poloostrově, dlouhou pláž a hrad v Borshi nebo živější městečko Himarë, které nabízí restaurace, kavárny i koupání v Jónském moři.

Horní Qeparo není klasická turistická destinace – nenajdete tu moderní atrakce, ale autentickou atmosféru, historii a klid. Je to místo, kde se můžete ztratit v uličkách, posedět s výhledem na moře a zažít Albánii v její nejvzácnější podobě.

Doprava je jednoduchá – z pobřežní silnice SH8 vede asi 2,5 km dlouhá asfaltová cesta přímo nahoru (cca 5 minut autem). Alternativně lze přijet autobusem do Dolního Qepara a vystoupat pěšky asi za 45 minut.

Pláže jižní riviéry

vlore-i-ri

Vlorë

Město Vlorë nabízí dvě městské pláže, obě jsou písečné místy s drobnými kamínky. Jsou de facto součástí města, tedy dostupné pěšky i autem. Několik krásných malých pláží se nachází jižně pod Vlorë. Mnoho z nich je ale privátních a vstup je povolen za poplatek nebo pouze pro ubytované hosty.

radhime

Radhimë

Jižně od Vlorë se pod obcí Radhimë nachází oblázková pláž s křišťálovou vodou. Je dostupná autem, protože celé pobřeží lemuje silnice z Vlorë na jih Albánie. Pláž je dlouhá, členitá a dělená mnoha moly. Pobyt s výhledem na poloostrov Karaburun je nesmírně atraktivní. Nová stezka propojuje Radhime s Orikumi.

orikum beach

Orikumi

V letech 2024-26 byla dokončena rekonstrukce promenády, která nabízí i stezku pro cyklisty. Pláž s výhledem na polostrov Karaburun je dlouhá a členitá. Žádné velké hotely, jen pousta nízkých budov s ubytovacími kapacitami, bary, restauracemi a kavárnami. Orikumi zažívá svůj velký boom.

palases

Palasë beach

Dlouhá nedotčená kamínková pláž se v letech 2020-26 proměnila v sérii rezortních ubytovacích zařízení. Architektura rezortů je založena na samostatných vilách, které tvoří uskupení v jednotném stylu. Vjezd do mnohých částí pláže je povolen pouze majitelům apartmánů nebo ubytovaným.

grama bay

Grama bay

Skrytá pláž, na níž je možné se dostat lodí z blízkých míst, jako je například Dhërmi. Pro odvážnější představuje pěší túra do zátoky Grama náročný, ale obohacující zážitek. Odměnou je panenská pláž s malým nenápadným přírodním občerstvením, které funguje samozřejmě pouze v sezóně. Pláž skrývá historické tajemství ukryté v nápisech vrytých do skal.

dhermi

Dhërmi beach

Jedna z nejpopulárnějších pláží na Albánské riviéře. Pláž je dostupná autem. Je dlouhá a široká, takže na opalování je místa dost i na vrcholu sezóny. V nabídce jsou i lehátka se slunečníky, bary, restaurace a ubytovací kapacity. Pokud se chcete odklidit do ústraní, není problém přeplout na paddleboardu do zálivu Gjiri i Trendelines. V nabídce jsou i výlety lodí do pirátské jeskyně, Gramma Bay či na Gjipe beach.

Gjipe beach

Přístupná pouze pěšky nebo lodí. Kamenitá cesta je sjízdná pouze offroadem. Nad pláží je parkoviště za poplatek a u něj klášter sv. Teodora. Cesta chůzí zabere kolem 30 minut. Jedná se o oblázkovou pláž s křišťálově čistou vodou a je ideální destinací pro dobrodruhy a romantiky, hledající klid. Jsou zde malé přírodní bary s možností jídla. Za pláží je kaňon, který stojí za prozkoumání.

jale beach

Jalë beach

Malebná zátoka s oblázkovou pláží a úžasnou tyrkysovou vodou. Dostupná autem. V okolí jsou restaurace, bary a kavárny. Možností ubytování je dostatek. Zátoka je obklíčena kopci a skalami, které vytváří příjemný pocit soukromí. Samozřejmostí jsou placená lehátka a slunečníky. Přibývají luxusní stylové hotely a koncentruje se zde albánská smetánka, což generuje bohatý noční život.

akuariumit beach

Akuariumit Bay

Malé krásné romantické pláže s průzračnou křišťálovou vodou. Dostupné pouze pěšky nebo offroady. Není vyloučeno, že přibude nový povrch, který umožní příjezd běžným autem. Na plážích jsou bary i přírodní restaurace. Hned nad pláží Akuariumit je kempovací prostor pro malé stany.

livadhi beach

Livadh beach

Oblázková pláž s průzračnou tyrkysovou vodou. Poměrně dlouhá a široká, což zajišťuje dostatek místa i v hlavní sezóně. Najdete zde několik restaurací a barů. Pláž má klidnou atmosféru. Podmínky jsou vhodné pro šnorchlování, paddleboarding nebo útesovou turistiku. Ubytování zahrnuje kempy, komfortní hotely i soukromé apartmány.

Himarë

Centrální pláž, stejně jako další v okolí, je oblázková s průzračnou vodou. Je obklopena nízkými restauracemi, kavárnami a hotely. Severněji je Spile Beach. Mírně jižněji najdete Marachi Beach a na samotném jižním cípu města Potami Beach. Má větší oblázky a hlubší vodu, takže je ideální pro plavání a šnorchlování. Za romantikou se odtud můžete vydat pěšky nebo na paddleboardech jižněji na pláž Filikuri.

filikurit beach

Filikurit beach

Pláž Filikuri je malá zátoka obklopená vysokými útesy. Dostupná je pěšky ze severnější Potami beach nebo z nedalekého parkoviště. Na pláž se můžete dostat také lodí např. z Livadh či Himarë. Pokud chcete ve Filikuri strávit celý den, nezapomeňte na dostatek jídla a vody. Není ale vyloučeno, že nějaký ten bar přibude.

llamani beach

Llamanit beach

Nádherná, velmi dobře dostupná pláž, na níž najdete skvělou restauraci a kompletní servis. V létě se nabízí lehátka a slunečníky. Parkovacích míst je dostatek, ale na vrcholu sezóny můžete mít problém. Pláž působí, i přes full servis, nesmírně privátně a klidně. Voda je zde úžasně průzračná. Nabízí se zde i krátké procházky po útesu, jejíchž výsledkem může být nalezení klidnějšího místa na opalování.

Palermo beach

Pláž se nachází nedaleko silnice vedoucí od Vlore na jih Albánie a je součástí spojovacího krku poloostrova na němž se nachází Hrad Porto Palermo. Je kamínková s křišťálově tyrkysovou vodou. Kousek od pláže před i za silnicí najdete restaurace s občerstvením. Den na pláži lze spojit s návštěvou hradu Porto Palermo. Asi kilometr jižněji je možno využít Porto Palermo Beach. Nachází pod restaurací, kterou budete směrem na jih míjet.

qeparo beach

Qeparo beach

Oblázkovo-písčitá pláž. Velká část dlouhé pláže je mimo zástavbu, ale i zde v sezóně funguje dílčí servis. Budov postupně přibývá, ale pláž si i přesto pořád uchovává sympatickou komorní atmosféru. Pláž výrazně pozvedla promenáda, budovaná v letech 2024-25. Restaurace, bary, kavárny, lehátka i slunečníky jsou v sezóně k dispozici. Můžete se odtud projít směrem na Borsh do Kohoutí zátoky - Gjiri i Këndesave, kde najdete klid na soukromé opalování.

borsh

Borsh beach

Jedna z nejdelších pláží v Albánii, s oblázkovým povrchem a čistou vodou. Dostupná autem, v okolí jsou restaurace i ubytování. Díky rozlehlosti pláže zde i uprostřed sezóny nebudete mít problém se zaparkováním a s nalezením místa na slunění. Slunečníky a lehátka za poplatek jsou k mání.

bunec

Buneci beach

Nachází se nedaleko obce Piqeras. Jde o klidnou oblázkovou pláž s tyrkysovou vodou a prudším klesáním. Je dostupná autem s možností parkování. Najdete zde část s lehátky a slunečníky, restauracemi, bary a molem. V jižní části, na dlouhé veřejné pláži, je dostatek soukromého místa, kde můžete najít více soukromí.

lukove beach

Lukova, Lukovë beach

Lukova beach je přírodní oblázková pláž s průzračnou vodou, obklopená zelení. Autem je hůře dostupná a v létě nabízí skromné, ale velmi sympatické přírodní občerstvení. Atmosféra je zde velmi privátní. Příjezd autem na jižnější Lukovës beach je bez problémů. Pláž prodělala v roce 2024-25 zásadní stavební boom. Staré restaurace a bary byly strženy a nahrazeny novými modernějšími stavbami. Placené slunečníky a lehátka jsou naprostou samozřejmostí. Nabízí se procházka na jižnější Marutzi beach.

lukove-marutzi

Marutzi beach

Procházka z Lukovë beach směrem jižně vám nabídne nádherný výhled z útesů na řecký ostrov Korfu a na zapadající slunce. Můžete přijít až na Marutzi beach, která je malinkatá a nabízí více soukromí. Pod nevelkým útesem najdete více malinkatých plážiček. V sezóně ale ani zde úplně sami pravděpodobně nebudete.

kroreze beach

Krorëzës beach

V sezóně zde najdete přírodní bary i restauraci a samozřejmě také lehátka a slunečníky. V průzračné vodě můžete pozorovat mořské živočichy, například my na jaře z dálky viděli i rodinku Tuleně středomořského. Jednou z možností je vydat se sem člunem ze Sarandë nebo třeba z Lukovë Beach. Na pláž se dostanete také pěšky asi 1,5 hodinovou chůzí od budky hlídače pláže Kakomë. Čeká vás krásná procházka panenskou krajinou, během níž se můžete pokochat pohledy na byzantské fresky v klášteru Sv. Marie a kláštěru Krorëze. Stezka nad útesy vede také z Lukovë beach a zabere něco kolem 2 hodin.

kakome beach

Kakomës

Tato pláž je sice dostupná autem, ale veřejnosti je uzavřena. Hlídač, který sídlí v domečku nad pláží, vás při dobré náladě může za poplatek na pláž pustit alespoň pěšky. Dostat se na ni ale můžete člunem ze Sarande nebo třeba z Lukovë beach. Nad pláží se nachází nevelký, ale velmi zajímavý, klášter Panny Marie (Manastiri i Shën Mërisë) ze 17. století. Milovníky sakrálních staveb z minulých časů potěší především původní vcelku zachovalé fresky..

mangobeach

Mango Beach

Mango Beach se nachází v jižní část Sarandë a je jednou z nejživějších oblázkových pláží v okolí města. Kombinace křišťálově čistého moře a průzračné řeky Bistrica, která se zde vlévá do Jónského moře, je dokonalá. Pláž je dlouhá asi 300 metrů a nabízí strmější vstup do vody. Samozřejmostí jsou lehátka se slunečníky a široký výběr restaurací a barů. Vzhledem k prudšímu vstupu do vody a hlasitější hudbě je pláž vyhledávána mladými lidmi hledajícími zábavu u moře.

Manastiri beach

Nachází se asi tři kilometry pod Sarandë. Název se odvíjí od kláštera (manastiri), který se nachází na kopci nad pláží. Jedná se o klášter sv. Jiří. V letech 2024-26 probíhala nad pláží výstavba rezortního projektu - na pláž autem se tedy nebylo možné dostat. Je otázkou, zda po dokončení výstavby nebude pláž sloužit výhradně majitelům apartmánů. V létě jsou k dispozici lehátka se slunečníky a restaurace s barem.

pellumbave beach

Shpella e Pëllumbave

Pláž "Holubí jeskyně" je kamínková. V nabídce jsou placená lehátka a slunečníky, ale i veřejná pláž. Přírodní restaurace a bar je k dispozici. Cestou k pláži jsou 3 parkoviště, ale cesta není nejlepší, takže buď pojeďte terénním autem, nebo zaparkujete, tam kam vás auto doveze, a kousek dojdete pěšky. Další možností je doplavat sem z pár desítek metrů vzdálené severnější Pasqyra beach, kam je příjezd bezproblémový.

pulebardha beach

Pulëbardha beach

"Pláž raků" se nachází v těsné blízkosti pláže "Holubí jeskyně" (Shpella e Pëllumbave) směrem na jih. Je možný i příjezd autem, ale cesta není úplně nejlepší a o parkovací místa může být v sezóně rvačka. Stejně tak i o komerční lehátka se slunečníky. Nad pláží se na útesu vznáší příjemná restaurace s barem.

Pasqyra Beach

Krásná "zrcadlová" pláž s oblázky a azurovou vodou. Dojezd autem je možný přímo k pláži. Kapacita parkoviště je slušná. V nabídce jsou placená lehátka se slunečníky. V sezóně je otevřena restaurace s barem. Návštěvnost je rok od roku vyšší. Kolem nevelkého útesu se dá proplavat na malou Edon Bina Beach, která se nachází severně. Na ni se ale dostanete i pěšky ze silnice vedoucí ze Sarandy do Ksamilu.

ksamil ostrov

Ksamil

V tomto malém, ale rychle se rozrůstajícím městečku, naleznete spoustu pláží. Před vjezdem do města se nabízí dlouhá členitá pláž s velmi privátní atmosférou. Na pobřeží samotného města najdete na sebe navazující přehršel pláží, které nabízejí lehátka, slunečníky, restaurace, bary, půjčovny paddleboardů či šlapadel. Nabídka veškerých služeb je zde nejrozvinutější v Albánii. Využít můžete i výlet lodí na nedaleké ostrůvky. Na ně se ale dostanete i na šlapadle či paddleboardu.

Co vidět v Albánii?

Albánie nabízí spoustu krásných a zajímavých míst, které čekají na tvé objevení – úchvatné pláže na jižním pobřeží, majestátné hory na severu, kaňony řek, jezera, zachovalá historická města či pozůstatky předchozích civilizací. Podívej se na naše tipy atraktivních míst v jednotlivých krajích Albánie. Ať už tě láka dobrodružství v divoké přírodě, historie nebo kouzlo tradičních albánských vesniček, najdeš zde hodně míst, které, podle nás, stojí za to vidět! Nová místa, až je navštívíme, budeme postupně přidávat. Stačí si na mapě si kliknutím vybrat oblast, která tě zajímá.

Jak si užít dovolenou a zbytečně neutrácet

Bydlete chytře

Ať už se chystáte do Albánie nebo kamkoliv na světě, pro rezervaci ubytování můžete využít osvědčený Booking.com. Najdete zde obrovský výběr útulných soukromých apartmánů, domů či hotelů. Cenové rozpětí je široké a určitě si vyberete.

Létejte za rozumné ceny

Potřebujete letenku? Mrkněte na známé Kiwi a nebo taky na méně známý, ale mezi zarytými cestovateli velmi oblíbený Kayak. Je to náš favorit. Bleskově porovná nabídky všech aerolinek a ukáže vám cenově nejvýhodnější kombinace letů. Můžeš si nastavit i cenové alarmy, takže jakmile bude letenka za cenu, která ti vyhovuje, dostaneš upozornění.

Internet v mobilu

V druhé polovině roku 2026 je Albánii přislíben evropský roaming grátis. Do té doby si můžete pořídit data například s aplikací YESIM. Získáte mobilní internet za vstřícných podmínek.

Myslete na zadní vrátka

Kvalitní pojistka je základ jakéhokoli cestování. Cesta do Albánie není vyjímkou. Pojistka vás kryje při nemoci, úrazech i ztrátě věcí. Sami jsme už párkrát v cizí zemi v nemocnici skončili. Mít dobré pojištění ušetří spoustu nervů i především peněz.