Kde to začalo?
Fenomén Mercedes-Benz v Albánii není jen o značce automobilu, je to hluboká sonda do historie. “Povinnost” vlastnit Mercedes se zrodila u Albánců v momentech pádu komunismu. Během totalitního režimu totiž bylo soukromé vlastnictví vozidel desítky let zakázáno a jediná auta, která tehdy směla na silnice, patřila stranickým špičkám – a byla to právě auta s třícípou hvězdou. Sám komunistický vůdce Enver Hodža měl údajně Mercedesů několik. Nejznámější z nich byl model m-250. Jakmile byl komunistický režim v roce 1991 pokořen, tak se Mercedes stal pro každého Albánce definitivním symbolem úspěchu a zařazením se na špičku společenského žebříčku.
Tato fascinace byla tak silná, že i když měl Albánec skromný, nedokončený dům bez omítky a bez krovů, před vraty mu stál Mercedes. Dodnes tato značka stále drží téměř třetinový podíl na trhu všech registrovaných vozidel v zemi.
Nezničitelný partner pro balkánské cesty
Kromě zmíněného společenského statusu byla podstatná i technická stránka věci. Starší modely Mercedesu si totiž získaly pověst nezničitelných strojů, které jako jediné přežily katastrofální stav albánských cest v devadesátých letech. Modely Mercedes W123 a W124 se v takových podmínkách ukázaly jako nejspolehlivější. Tato dominance vytvořila unikátní „ekosystémů, kde každý vesnický mechanik v horách dokázal, a dodnes dokáže, opravit Mercedes i pomocí kusu drátu. Náhradní díly jsou pod každým ponkem v jakémkoli albánském servisu. Když svobodná Albánie potřebovala mikrobusy pro veřejnou dopravu, bylo tenkrát naprostou samozřejmostí, že sáhla po Mercedesech.
Mít auto čisté prostě musíš
Život v Albánii s Mercedesem, ale i s jinými značkami aut, s sebou nesl i specifickou kulturu. Je jím jistá „povinnost“ mít své auto čisté. Mít auto čisté, znamená, že jsi úspěšný, že se izoluješ od těch, kteří mají své auto od bláta. Opět jakýsi syndrom, který se zrodil v devadesátkách a přetrvává dodnes. Myčka neboli „lavazh“ se stala nejen místem k vykonání praktického úkonu, ale jakýmsi místem k setkávání. Albánci jsou svou čistotou aut doslova posedlí a mytí vozu je rituál doprovázený nezbytnou skvělou kávou a diskuzí s obsluhou či kamarády o politice či fotbalu.
Téměř každý druhý Albánec vlastní auto
Že si Albánci na auta obecně potrpí, dokazuje statistika, která uvádí, že v roce 2025 bylo do Albánie dovezeno téměř 100 tisíc vozidel. Polovina z nich byla registrována v hlavním městě Tiraně. Od roku 2019 se počet vozů v Albánii zdvojnásobil. V současné době je v Albánii v provozu přes 1 milion vozidel. Vzhledem k tomu, že v Albánii žije reálně kolem 2 milionu lidí, tak statisticky vychází jedno auto na dva Albánce. Pro srovnání, v Česku je přibližně 6,8 milionu automobilů na téměř 11 milionů obyvatel. Jsme na tom tedy o něco málo „lépe“.
Nejen Mercedes, ale i další německé značky jsou v kurzu
Jaké automobily jsou nejčastěji dováženy? Jde samozřejmě především o německé značky Volkswagen, Audi, BMW, Mercedes-Benz, Opel, Ford. Do Albánie ale míří i ojetiny či funglovky jiných značek. Statistické údaje hovoří především o značkách Toyota, Renault či Fiat. V posledních letech si ale Albánci často pořizují i elektromobily. Jedním z důvodů je nízká pořizovací cena, která u nového elektroauta nemusí přesáhnout 12000€. I když se dnešní Tirana a další města pomalu plní moderními SUV jiných značek a čínskými elektromobily, Mercedes už na vždy zůstane v albánských srdcích králem, který spojuje tradici a osobní hrdost.
