Kde se vlastně objevila káva?
Káva se poprvé začala konzumovat v 9. století, kdy ji v Etiopii v oblasti Keffa (odkud název kaffe), objevili místní horalé. Existuje legenda o pastýři Kaldimovi, který si všiml, že jeho kozy jsou po konzumaci zrn z kávovníku živější než obvykle a nespí. Sám tedy z bobulí vytvořil nápoj a vyzkoušel jeho účinky na sobě. Takže, díky za nález, Kaldime…!
Dědictví dvou světů a osmanský kořen
Historický původ albánské lásky ke kávě je směsicí východních tradic a západních vlivů. Káva se do země dostala v dobách Osmanské říše. Po staletí dominovala příprava v džezvě, tedy hustá a sladká káva s usazeninou, která se v albánských domovech pije dodnes. S pádem komunismu a masivní emigrací do sousední Itálie v 90. letech se však posléze do země vrátila nová vášeň – italské espresso. Albánci tyto dva světy propojili a vytvořili si vlastní kávovou kulturu.
Umění nespěchat a filozofie „avash-avash“ či „ngadalë-ngadalë“
Pro cizince může být pohled na plné kavárny v dopoledních hodinách matoucí, ale pro Albánce je to důkaz, že svět je v pořádku. Mentalita Albánců se opírá o koncept „avash-avash“ nebo „ngadalë-ngadalë“, což obojí v překladu znamená „pomalu-pomalu“. Pít kávu ve spěchu je v Albánii považováno za nevkusné a téměř neuctivé. Když si Albánec sedne ke svému šálku, svět kolem přestává existovat. Je to čas vyhrazený pro sdílení novinek, upevňování přátelství nebo prosté pozorování ulice. Káva je zde platidlem za čas, který věnujete druhému člověku, a proto je naprosto běžné vidět sedět chlapíky nad jednou kávou i dvě hodiny. Průměrný Albánec si dopřeje dva až tři šálky denně, což vyvolává otázku, zda je tato intenzivní kávová vášeň národním symbolem, na který lze být hrdý, nebo spíše zvykem, který by zasloužil hlubší zamyšlení alespoň ze zdravotního hlediska.
Rituál rakie
V albánských vesnicích má pití kávy ještě hlubší společenský rozměr. Kavárna je zde neformální radnicí, kde se rozhoduje o všem podstatném. Tradiční rituál, zejména v ranních hodinách, často doplňuje sklenka domácí rakie. A sklenka ne úplně malá. Tato silná pálenka z hroznů není vnímána jako alkohol pro opilství, ale jako lék a životabudič. Kombinace hořkého espressa, studené vody a ohnivé rakie tvoří svatou trojici albánského rána. Obě komodity, tedy káva i rakie jsou velmi levné. Espresso stojí od 0.80€ po 2€ a jeden poctivý panák rakie vás může stát i 0.50€. Ve městech jsou ceny samozřejmě vyšší.
Přínosy rituálu pro tělo i duši
Při střídmé konzumaci může být káva pro organismus spojencem. Obsažený kofein prokazatelně zvyšuje energii, zlepšuje soustředění a díky vysokému podílu antioxidantů pomáhá tělu v boji proti zánětům. Vědecké studie dokonce naznačují souvislost mezi pravidelným pitím kávy a snížením rizika onemocnění, jako je cukrovka 2. typu či Parkinsonova choroba. V Albánii, a především v Tiraně, ve zrychleném světě plném digitální komunikace, dnes funguje káva jako protilátka na stres. Společné chvíle u šálku posilují sociální vazby a výrazně přispívají k duševní pohodě obyvatel měst.
Odvrácená strana kávové vášně
Navzdory pozitivům s sebou nadměrná konzumace kofeinu nese určitá rizika. Vysoké dávky mohou vést k úzkostem, poruchám spánku, bušení srdce či zažívacím potížím. Znepokojivým trendem je v Albánii raný věk, kdy s kávou začínají již dospívající, což si v pozdějším životě vybírá daň v podobě silné závislosti na kofeinu. Zdravotní rizika se navíc násobí tradičním rituálem, v němž kávu často doprovází vysoký obsah cukru a nezřídka i kouření. Tato kombinace sice tvoří pevnou součást místního koloritu, z dlouhodobého hlediska však představuje pro organismus značnou zátěž. Podle posledních statistik v Albánii kouří 38% populace starší 15 let. Je to hodně dáno tím, že v nedávných letech neexistovala kavárna, v níž by se nekouřilo. Dnes již na nekuřáckou, nebo alespoň s oddělenými sektory, narazíte vcelku často. Dalším faktorem je cena cigaret. Jedna krabička vyjde asi na 3,50€.
Kavárna jako prodloužený obývací pokoj
Albánie se dlouhodobě drží na špici světového žebříčku v počtu kaváren na obyvatele. Je to dáno tím, že kavárna v albánském pojetí slouží jako prodloužený obývací pokoj. Vzhledem k tomu, že Albánci jsou národ velmi společenský, potřebují prostor pro interakci. V kavárně se domlouvají sňatky, řeší se prodeje pozemků a probírá se samozřejmě politika. Tento kávový rituál je v podstatě demokratickým procesem, který udržuje komunitu pohromadě, ať už jde o nablýskaný bar v centru hlavního města nebo dřevěnou boudu v horách či s výhledem na moře. Ať už zdravotnické statistiky hovoří jakkoli, není v dohledné době pravděpodobné, že by se o kávový rituál Albánci nechali jen tak připravit.
