Hrad, který se noří do vln
Jedním z magnetů poloostrova je pevnost národního hrdiny Skanderbega. Tento hrdina je pro Albánce absolutní jednička – skoro bůh. A není se čemu divit. Během odporu proti Turkům v 15. století prokázal neuvěřitelné odhodlání a odvahu. Dodnes je nesmrtelným symbolem albánské hrdosti. Zmíněnou pevnost nechal postavit v roce 1452, aby vytvořil bezpečný přístav a obranný val proti osmanskému loďstvu. Strategičtější místo byste nenašli. Dnes z hradu zbyly jen mohutné zdi a věž, které při přílivu stojí téměř ve vlnách.
Kostel svatého Antonína: Maják klidu v divočině
První, nač po zaparkování na poloostrově narazíte, je kostelík svatého Antonína (Kisha e Shën Ndojit). Tato, relativně malá, kamenná byzantská stavba, vypadá jako z pohádky. Přežila toho hodně. Nájezdy pirátů, staletí osmanské nadvlády i paranoidní ateistickou kampaň Envera Hodži. Podle všeho byl kostel součástí kláštera, který byl postaven ve 14.–15. století a patří k románsko-gotické architecture, což je vidět na kombinaci obloukovitých i ostrých tvarů.V letech 2024-25 byl zrekonstruován. Spirituální křehká krása kostelíka kontrastuje s neústupnou hmotou pevnosti.
Ne všechna historie byla objevena
Někteří historici naznačují, že pod úrovní moře se v okolí hradu nacházejí zaplavené chodby a potápěči prý na mořském dnu dodnes objevují zbytky starých kotev a střípky keramiky. Právě odtud totiž udržoval Skanderbeg spojení s Neapolským královstvím a papežským státem. Rodon nebyl jen pevností, bylo to albánské „okno do Evropy“.
Praktické rady
Po zaplacení pidi vjízdného můžete zaparkovat zhruba uprostřed poloostrova nedaleko kostela sv. Antonína. K samotnému hradu se nedá dojet autem. Od parkoviště vás čeká asi patnáctiminutová procházka po hřebenové stezce, kterou zvládnou i děti zvyklé na pohyb. Odměnou budou výhledy na rozeklané útesy, které připomínají skotské pobřeží. Cestou narazíte na betonové bunkry. Na Rodonu nepůsobí jako jizva, ale spíše jako futuristická připomínka obranného charakteru tohoto místa. Mys Rodon udělá radost lidem, kteří nehledají komfort, ale divočinu spojenou s historií.
Důvodem k rozčarování z přírodního zážitku může být skutečnost, že okolí pevnosti bývá zaplaveno odpadky vyplavenými mořem. Správa města Durrës se snaží cyklicky odpadky odklízet, nicméně příliv je nemilosrdný a pobřeží vždy něco nového nehezkého přinese.
