Berat: Tady se osmanská historie zrcadlí v řece
Berat je něco jako ilustrovaná poezie. Když stojíš na břehu řeky Osum a díváš se na čtvrti Mangalem a Gorica, pochopíš, proč se mu říká „město tisíce oken“. Bílé domky s tmavými dřevěnými okenními rámy se na sebe vrství tak těsně, jako by se bály, že jeden bez druhého spadnou do údolí. Pohled na tohle seskupení tě bude pořád přitahovat.
Největší překvápko tě ale čeká nahoře v citadele. Na rozdíl od jiných evropských hradů se tady neprocházíš mrtvým muzeem. Tady lidé stále žijí. Mezi zachovalými byzantskými kostely a muzei suší babičky prádlo, děti kopou do balonu a v úzkých uličkách voní čerstvě uvařená káva, u které sedí zde žijící Albánci. Život mezi tisíciletými kameny – je v tom kus melancholie.
Tohle místo ale nenabízí jen procházky kamennými uličkami a fascinující pohledy na originální fresky, staré přes tísíc let. Díky poloze na kopci si zde užiješ také úžasné výhledy do údolí řeky Osumi nebo na pohoří Tomorr a Shpirag, která, jako němí strážci, hlídají klid Beratu.
Gjirokastër: Kamenné město, které fascinuje
Gjirokastër je jiný. Je drsnější, rozlehlejší. Zatímco Berat je relativně malý, Gjirokastër na tebe dýchne svou monumentálností. Tady nejsou okna tím hlavním motivem. Tady jsou to šedé břidlicové střechy, které po dešti stříbrně odráží sluneční paprsky. Je to město samizdatového spisovatele Ismaila Kadareho a paradoxně také komunistického diktátora Envera Hodžy. Dva kluci, kteří se v uličkách Gjirokastëru narodili a každý šel jinou cestou. Jeden se stal diktátorem a druhý kritikem diktátorského režimu.
Pevnost v Gjirokastëru je kolosální. Když se procházíš mezi jejími chladnými hradbami, kde mimo jiné najdeš i americké letadlo T-33 z dob studené války, cítíš tíhu mnohasetleté historie i nedávné současnosti. Marxismus-leninismus tady nechal hluboké stopy, které dnes připomíná také vojenské muzeum. Osmanskými časy zase dýchají domky v typické turecké architektuře.
Proměna Beratu a Gjirokastëru
Obě města lákají stále více turistů z celého světa. A není se čemu divit. Historie Beratu i Gjirokastëru a jejich naturalistická podoba prostě přitahuje. Nutno ale přiznat, že ta syrovost, kterou jsme tady zažívali před lety, pomalu mizí pod vrstvou suvenýrů a pod omítkami opravených fasád. Přesto budou obě města i nadále nezbytnou zastávkou pro každého, kdo chce pochopit albánskou historii a současnou albánskou náturu. I kdybychom o Beratu a Gjirokastëru a jejich atmosféře povídali hodiny, nikdy neřekneme vše. Obě města se prostě musí zažít.
