Proč si místní říkají „Děti orlů“?
Albánci mají paleobalkánský původ, který je připisován Ilyrům, Thrákům nebo jiným paleobalkánským národům a mezi historiky a etnology je stále předmětem debat. První přímá zmínka o etnonymu Albanon či Arbanon se objevila ve 2. století našeho letopočtu od Ptolemaia popisujícího ilyrský kmen, který žil v dnešní centrální Albánii v sídle ležícím severovýchodně od dnešního Durrës. Tento ilyrijský kmen dal název současné Albánii. Ovšem jen pro svět. V Albánii samotné převládá označení Shqipëria, které bylo odvozeno od slovesa mluvit či „mluvit jasně, srozumitelně“. Ve středověku se Albánie označovala jako Arbëri nebo Arbëni a její obyvatelé se označovali jako Arbëreshë nebo Arbëneshë. Tyto dva výrazy jsou obecně vykládány jako „Dětí orlů“ či „Země orlů“.
Gegština a toskiština: Jak politika sjednotila jazyk
Albánština má dva hlavní dialekty-gegštinu (severní Albánie) a toskištinu Jižní Albánie. Tyto dvě zóny odděluje řeka Shkumbin, protékající středem Albánie. Žádný z dialektů dříve neměl status úředního albánského jazyka. Hlavní úlohu v komunistické straně, a tím i ve státním aparátu, hráli v poválečné době politici z jižní Albánie, a tak došlo nakonec v roce 1972 ke sjednocení úřední albánštiny na jihotoskském základu s gegskými prvky. Čistá gegština tak byla na ústupu jak v politickém, tak v literárním životě. Po zhroucení komunistického režimu však došlo k oživení literární tvorby v gegském dialektu.
Kde se vzala Albánština
Albánština je jazyk, který si hrdě kráčí svou vlastní cestou – je starý a jedinečný. V rámci nejrozšířenější jazykové rodiny na světě – té indoevropské – je to tak trochu sólista. Albánština má jedinečnou gramatiku a slovní zásobu, která ji od ostatních jazyků v indoevropské jazykové rodině odlišuje. Albánská abeceda obsahuje 36 znaků. Mezi všemi jazyky světa vítězí Khmérština se 74 znaky. V rámci indoevropských jazyků si albánština drží status “sólisty” – nepatří totiž do žádné známé podskupiny jako třeba slovanské, románské nebo germánské jazyky.
S pojmem “indoevropské jazyky” přišel v roce 1813 britský fyzik a lékař Thomas Young – mimochodem týpek, co ve čtrnácti mluvil třinácti jazyky. Na základě kombinovaných lingvistických a genetických analýz se usuzuje, že rodina indoevropských jazyků se začala rodit zhruba před 8000 roky na jih od Kavkazu. Odborníci albánštinu považují za pokračovatele jazyka dávných Ilyrů – národa, který obýval západní Balkán. I když má albánština takhle dlouhé kořeny, první psané zmínky o ní se objevují až v 16. století.
Hlubokou stopu v jazyce zanechalo i turecké období – více v článku o vlivu osmanštiny na albánský jazyk.
Albánská stopa ve světě: Kde všude se mluví albánsky?
Albánština se používá v Albánii, Kosovu a Severní Makedonii, ale také v dalších oblastech jihovýchodní Evropy, kde žije albánská populace, včetně Černé Hory a údolí Presheva. Albánština je dokonce úředním jazykem Kosova, spoluúředním jazykem Severní Makedonie a jedním z úředních jazyků Černé Hory. Staleté komunity hovořící albánskými dialekty lze nalézt roztroušeně v Chorvatsku, v regionech Západní Makedonie a Západní Thrákie, v Itálii a také v Rumunsku a na Ukrajině. Albánské diaspory jsou roztroušeny v mnoha zemích po celém světě.
Ve Spojených státech amerických a Kanadě je asi 250 000 albánsky mluvících obyvatel. V Argentině, především v Buenos Aires, je téměř 40 000 albánsky mluvících lidí. Přibližně 5-7 milionů lidí albánského původu žije v Turecku, z nichž více než 500 000 zná svůj původ, jazyk a kulturu. Existují však i odhady, v nichž počet lidí albánského původu v Turecku je 10–12 milionů. Naprostá většina této populace je však asimilována a jazyk již neovládá plynně, ačkoli živá albánská komunita si v Istanbulu dodnes udržuje svou výraznou identitu.
Díky historickým souvislostem žije asi 18 000 Albánců v Egyptě. Mnozí z nich jsou potomky Muhammeda Aliho Paši, Albánce, který se stal v 19. století samozvaným guvernérem Egypta a Súdánu. Albánsky mluví také albánské komunity v Austrálii a na Novém Zélandu.
